Válka je vůl. Kvůli ruské agresi na Ukrajině máme teď drahou ropu, plyn, elektřinu i potraviny. Dokud bude Putin útočit na Ukrajinu současným brutálním a krvavým způsobem, budeme mít i my v Evropě extrémně vysoké ceny. A to bohužel s sebou přináší problémy pro spoustu lidí, kteří dnes mají problém zaplatit dopravu či účty za energie. A i proto jsem minulý týden rád přijal pozvání do pořadu České televize Máte slovo, abych mohl mluvit nejen o nutnosti zbavit se ruských fosilních paliv, ale hlavně o opatřeních, která by mohla lidem pomoci v této těžké situaci. Bohužel ne všechna nakonec v televizi zazněla, ale můžete se o nich dozvědět víc v tomhle textu.
Za zdražování může válka
Je jasné, že Putinův režim v minulosti vydělával nejvíce ze všech dovážených paliv na ropě a dodnes stále na ropě vydělává. Ropa tedy financuje Putinův režim a válku. A my se kvůli tomu ocitáme v začarovaném kruhu. Válka zvyšuje cenu ropy, my tu cenu platíme, tím financujeme válku a ta válka zase způsobuje obrovskou nejistotu na trhu, tlačí na cenu ropy a zvyšuje jí. Proto si myslím, že musíme z toho kolotoče vystoupit a přestat ruskou ropu dovážet úplně a co nejdříve. Když ji ale přestaneme dovážet, neznamená to, že ceny pohonných hmot zázračně klesnou, tak to nefunguje. Trh je teď v takovém chaosu, že každá změna s sebou nese další tlak na zvýšení ceny. Ale je důležité si uvědomit, že za ty vysoké ceny může hlavně válka a ne naše snaha zbavit se ruských fosilních paliv. Cena ropy by byla vysoko a pravděpodobně by ještě stoupala, i kdyby žádné ropné embargo nebylo.
Snaha zbavit se ruských fosilních paliv je důležitá i z hlediska energetické bezpečnosti. Rusko není spolehlivý partner a může se stát, že nám ty kohoutky s ropou a plynem nakonec Putin vypne. Takže my bychom se měli snažit ho předběhnout a na nejhorší scénář se připravit.
U ropy má Česká republika jistotu, že se neocitne ze dne na den na suchu a že zásob bude mít dostatek. Polovina ropy, která sem proudí, je už z jiných zdrojů než z Ruska a podle společnosti provozující ropovody na českém území lze tento objem relativně rychle navýšit a vykrýt dvě třetiny ruské ropy. Česko má také strategické rezervy ropy na více než 90 dní, které mohou posloužit jako polštář. Ale co můžeme udělat už nyní, je snažit se co nejvíce snížit svou spotřebu ropy, abychom jen nevyměnili svou závislost na Rusku za závislost na jiném problematickém a agresivním státu, třeba na Saúdské Arábii či Ázerbajdžánu. A abychom se mohli dovozu ruské ropy zbavit ještě dříve, než dovoluje výjimka z ropného embarga, kterou si Česko vyjednalo. Snížení spotřeby ropy přinese mimo to i plynulejší dopravu, čistější ovzduší, méně skleníkových plynů, méně zacpaných ulic ve městech a méně kamionů na dálnicích.
Jak snížit spotřebu ropy a pomoci pří tom lidem?
Způsobů, jak snížit spotřebu ropy je spousta a některé z nich mohou přímo pomoci lidem, kteří nyní mají hluboko do kapsy a mají problém platit za vysoké ceny benzinu a nafty. Měli bychom se snažit nyní zavádět ve městech MHD zdarma a zlevňovat vlaky a autobusy, aby bylo pro lidi dostupnější s nimi cestovat. A nejen to, měli bychom se snažit také posilovat spoje a síť veřejné dopravy rozšiřovat.
Na mnoha místech republiky je život bez auta jen velmi obtížný, protože máme obrovský dluh nejen vůči veřejné dopravě samotné, ale i vůči českému venkovu. Je spousta míst, kam dříve jezdily autobusy a nyní už nejezdí. Byly jsme tady svědky dlouhodobého trendu rušení různých regionálních a lokálních spojů, který šel ruku v ruce s odlivem služeb. V některých obcích zrušili hospodu, zrušili Jednotu a pak tam přestal zajíždět i autobus, který tam dříve jezdil. A lidé tak musejí z mnoha různých důvodů častěji vyjíždět mimo svou obec, aby uspokojili své základní potřeby, a právem se cítí být zapomenutí a odstrčení na druhou kolej. Zároveň v dnešní době se jim ta osobní automobilová doprava prodražuje přes únosnou mez. Jen dojíždění do práce vzdálené 15 až 20 kilometrů se může při současných cenách vyšplhat k částce 2500 korun měsíčně. Máme nyní možnost tento trend rušení místních linek zastavit a vrátit lidem autobusy tam, kde dříve jezdily. Myslím si, že spousta lidí ještě ráda přesedlá z drahého auta na autobus, když bude levný, bude jezdit často a bude jim stavět před domem a ne 15 kilometrů daleko.
A v místech, kde je nemožné zavést pravidelné autobusové linky, bychom alespoň měli podporovat projekty obecní přepravy. Není to žádný revoluční či neuskutečnitelný nápad, v desítkách obcí po celé republice už obecní přeprava funguje, využívá jí například Vimperk, Dolní Lutyně, Drmoul, Bystřice či Kamenice nad Lipou. Tato služba je primárně určena seniorům, proto ji také v některých obcích nazývají “senior taxi”, ale nejen jim, třeba také zdravotně a tělesně postiženým lidem, hendikepovaným či rodičům s malými dětmi. A v současné krizi by se dala rozšířit i na další skupiny lidí, kteří potřebují pomoci. Jde v principu o to, že obec provozuje dopravu, která buď zadarmo nebo za mírný poplatek rozváží lidi tam, kam nutně potřebují – například k lékaři, na úřad či na poštu.
Obrovský dluh máme i vůči vlakové dopravě. Desítky let se tady mluví o zrychlování a zkvalitňování vlakové dopravy a nic se neděje. A když sem z Francie přijede rychlovlak TGV, my se na něj chodíme koukat jak na svatý obrázek a říkáme si, jaké je to science fiction, a přitom ve své zemi už je to vyřazený šrot, který nemůže jezdit, protože je starý a rozbitý. Rychlé vlaky jsme tu nikdy neměli, nemáme a asi je tu ještě nějakou dobu mít nebudeme. Přitom právě vlaková doprava může být rychlá, dostupná a ekologická a může v budoucnu tvořit páteř našeho dopravního systému. Investovat má smysl i do nákladní vlakové dopravy a snažit se dostat co nejvíce zboží z kamionů jezdících osmdesátkou po dálnicích a předjíždějících se navzájem na železnici.
Snížit rychle spotřebu ropy by mohlo podobně jako v pandemii i větší využívání práce na home office – a samozřejmě nechci, abychom se třetí rok po sobě zase zavřeli na celý týden doma, to už by bylo k nepřežití, ale někteří z nás si mohou nastavit práci tak, že v pondělí a úterý se budou scházet v práci v kanceláři, ve středu je třeba budou mít schůzky mimo kancelář a ve čtvrtek a pátek budou pracovat z domova. Podobně na úřadech by mohli úředníci být v kanceláři v úředních dnech a zbytek času by mohli řešit svojí agendu z domova.
Další snížení spotřeby může zajistit také dočasné snížení rychlostních limitů – například na 110 na dálnici a na 80 km/h na okreskách. Ve velkých rychlostech totiž auto překonává odpor vzduchu a roste spotřeba – na 10 km/h to může být klidně 15 až 20 %. Mnoho řidičů dnes už stejně jezdí úsporně, aby ušetřili za drahý benzin a naftu, snížení limitu by zajistilo, aby tak jezdili i další.
Ideální by bylo, kdybychom nesnižovali spotřebu ropy jenom my v České republice, ale po celé Evropě a především abychom tuhle snahu koordinovali s Německem a Rakouskem, které také odebírají ropu z ropovodu TAL/IKL vedoucího do ČR. V dalších zemích pak dává velký smysl i omezení vnitrostátních letů a letů na krátké vzdálenosti.
Kolegové z dalších poboček Greenpeace si nechali zpracovat studii, podle níž je Evropa kombinací výše zmíněných opatření schopná snížit velmi rychle svou spotřebu ruské ropy až o 28 procent. To by nám ve snaze zbavit se ruské ropy výrazně pomohlo.
Bez spolupráce s ostatními jsme nahraní
Když se zaměříme na plyn, musíme si uvědomit, že tam je situace mnohem horší. Jen 2 % plynu jsme schopni vyrobit z českých zdrojů a celých 98 % dovážíme z Ruska. Kdyby Putin zavřel kohouty, museli bychom spoléhat jen na stávající stav plynových zásobníků a na dodávkách přes plynovod vedoucí z Německa. Proto se nyní hodně mluví o unijní solidaritě a plánuje se, že v případě nejčernějšího scénáře by si evropské země dodávky neruského plynu rozdělily stejným dílem. Od evropských zemí zaznívá, že nás v případě, kdy plyn přestane proudit, nenechají na holičkách, nenechají nás hladovět či mrznout a o ten svůj plyn se s námi podělí. Upřímně řečeno, bez úzké spolupráce v Evropě, bez solidarity a vzájemnosti bychom byli úplně nahraní a sami bychom takovou krizi nikdy nezvládli.
Měli bychom si přestat nalhávat, že existuje něco jako česká energetická bezpečnost a energetická nezávislost, a měli bychom se začít soustředit na energetickou bezpečnost celoevropskou a vybudovat mnohem silnější společný energetický trh, který bude odolnější vůči náhlým změnám a krizím a zároveň nám pomůže s transformací energetiky směrem k obnovitelným zdrojům, která nás v budoucnosti čeká. To by měla být priorita pro blížící se české předsednictví v Radě EU.
Plyn je extrémně drahý. Vláda musí lidem dát peníze
I v případě, že nám ostatní s akutním nedostatkem plynu pomohou, bychom se museli nějak vypořádat s výpadkem 40 % plynu, byť to už není tak hrozivá situace, jako kdybychom museli nahradit téměř všechen plyn. Navíc možností, jak snížit spotřebu plynu, je opět celá řada a některé z nich jsou velmi efektivní a mohou lidem ušetřit obrovské peníze.
Ceny plynu jsou ale nyní natolik vysoké, že jen úspory situaci lidí dostatečně rychle nevyřeší. V současnosti nezbývá nic jiného, než pomáhat přímo tím, že stát lidem dá na drahé energie lidem peníze. Velké naděje vkládá vláda především do tzv. úsporných tarifů, na které spousta lidí čeká jako na smilování boží a které vláda konečně po několika měsících představila. Bohužel v té současné podobně úsporné tarify nepomůžou dostatečně lidem, kteří to opravdu potřebují, tedy těm nejzranitelnějším, kteří jsou ohroženi energetickou chudobou. A naopak poskytují finance i lidem, kteří to nepotřebují.
Teplárny chce vláda podpořit napřímo. I lidé, kteří odebírají teplo z tepláren, se nyní potýkají s velkými problémy. Ceny se totiž u některých tepláren zvedly o desítky procent, u některých dokonce několikanásobně – například v Chebu se ceny navýšily z původních 490 na 2050 korun za gigajoule a v Aši dokonce na 2290 korun. To znamená, že náklady na zálohy se domácnostem zvednou o 3 až 4 tisíce korun měsíčně.
Ale zpět ke způsobům, jakými lidé mohou za plyn výrazně ušetřit…
Jak snížit spotřebu plynu a pomoci při tom lidem?
Zlatým grálem všech úspor při spotřebě plynu je komplexní zateplení domu. Když je dům starý a v hodně špatném stavu a zateplení je provedeno velmi kvalitně, mohou se náklady na vytápění snížit až o 90 %, běžně se lidé dostávají spíše na rozmezí mezi 60 až 70% úsporou.
Není tedy divu, že zájem o zateplování je nyní mezi lidmi enormní. Stavební firmy nestíhají, na trhu je nedostatek materiálu a čekací lhůty jsou dlouhé. Výraznou úsporu ale už letos může přinést i zateplení částečné – například utěsnění či výměna oken, zateplení střechy, tepelná izolace sklepa či garáže či foukaná izolace různých dalších netěsností. A ministerstvo životního prostředí i na tato opatření, která se do určité míry dají dělat i svépomocí, uvolnilo jednu miliardu korun. Mnohonásobně více by ale vláda měla nalít do podpory zateplování v příštích letech, a to především pro nízkopříjmové domácnosti, seniory a seniorky, samoživitele a samoživitelky, kteří si investici nemohou dovolit. Těm by měla pokrýt ideálně veškeré náklady na zateplení.
Další možností je vytápění na plyn opustit úplně, případně na něj nepřecházet z uhlí. Kotlíkové dotace nově už s podporou plynových kotlů nepočítají a namísto toho se budou více podporovat tepelná čerpadla, což je krok správným směrem. Týká se to především několika stovek tisíc budov, které budou muset vyměnit své kotle, protože jsou velmi staré a špinavé (nacházejí se v 1. a 2. emisní třídě). Je více méně jasné, že s výměnou vytápění nejvíce otátely právě domácnosti, které na investici nemají dostatek financí, tedy ty samé domácnosti, které se není dostávají do největších problémů. Je proto žádoucí, aby změny vytápění opět provázelo komplexní zateplování, které šetří náklady, a to hned z několika důvodů. Celý systém vytápění by měl být nastaven podle energetické efektivity domu, aby mohl být co nejvíce efektivní a tepelná čerpadla či kotle na biomasu či elektřinu mohly jet v optimálním režimu.
Pokud lidé budou přecházet na tepelná čerpadla, budou muset místo plynu platit za elektřinu a se současnými cenami se v nezatepleném domě opět nedoplatí. Ideální je proto nejen domy zateplovat, ale i osázet solárními panely. A opět – stát by měl lidem nejen na zateplování, ale i na instalace solárních střech přispívat, těm nejzranitelnějším by je měl zaplatit úplně.
Jeden z typických problémů českého venkova tkví v tom, že mnoho lidí zde má hluboko do kapsy a nemá takové možnosti, ale přitom žijí ve vlastním domě. Ten dům je starý a je problém ho vytopit, ale jde ho zateplit a na střechu jde dát solární panely.
Kromě zateplování lze snižovat spotřeba plynu a náklady za něj i jinak. To bude důležité především v té nadcházející topné sezóně, která bude podle mnohých expertů klíčová. Lidé během ní mohou méně topit – termostat stažený o jeden stupeň může ušetřit až 6 % nákladů za topení. Lidé mohou nahrazovat staré plynové trouby elektrickými a plynové hořáky indukcí. Dobré je také větrat jen krátce a intenzivně nebo se sprchovat kratší dobu.
Diskuse
Nic