Evropská unie po měsíci handrkování konečně schválila další balík sankcí vůči Rusku, který konečně řeší i dovoz ruské ropy. Právě ropa byla v minulosti komoditou, na níž Putinovo Rusko nejvíce vydělávalo, a je tedy zřejmé, že vývoz ropy se v současnosti velkou měrou podílí na financování invaze na Ukrajině. Bohužel je právě schválené ukončení dovozu ropy do EU jen polovičatým řešením – přichází pozdě, bude platit až po Novém roce a netýká se ropovodu Družba, který přivádí ropu do Česka, Slovenska a Maďarska. Alibistický přístup Česka stavícího se jinak do role velkého spojence Ukrajiny, který dodává zbraně a pomáhá uprchlíkům, je hořkým zklamáním.
První možnost postavit se rázně proti ruskému válečnému tažení ukončením dovozu fosilních paliv se objevila hned se začátkem války a Evropa ji už dávno prováhala. Ve chvíli, kdy Putin začal prostřednictvím svých vojsk zabíjet ve velkém civilisty a zároveň strašil použitím jaderných zbraní, dávalo okamžité ukončení dovozu ruských fosilních paliv, byť třeba dočasné a krátkodobé, velký smysl a my jsme k němu vládu již tehdy vyzývali. Ovšem v situaci, kdy nikdo neměl spočítané, co všechno by to pro Evropu znamenalo, byl takový krok pro opatrné politiky asi až příliš odvážný.
Až nedávno se tak evropské státy kromě různých ekonomických sankcí dohodly alespoň na konci dovozu černého uhlí, kde objem dodávek z Ruska tvořil v minulosti 49 % evropské spotřeby, tedy dokonce více než plyn (40 %) a ropa (27 %). Současně lze ale černé uhlí nejjednodušeji a prakticky bezbolestně nahradit dodávkami z jiných zemí.
Debata o konci dovozu ropy byla v porovnání s uhlím dlouhá a složitá. Česká republika se v ní postavila spíše na stranu Maďarska, které proti přijetí sankcí aktivně vystupovalo. Vláda Petra Fialy sice nehrozila jako ta Orbánova zablokováním celého balíčku sankcí, ale svou podporu sankcím podmínilo výjimkou, aby pro Česko nemusel plánovaný konec dovozu ropy platit až do poloviny roku 2024.
Premiér Fiala argumentoval tím, že „sankce nesmí poškodit více české občany než Ruskou federaci”. Není jasné, co tím přesně myslel, ale dá se odvodit, že největší strach měla vláda z cenového šoku či z akutního nedostatku ropy. Ty jsou ale neopodstatněné. V případě ceny ropy totiž nehraje roli, odkud bude Česko ropu odebírat, protože její cena vzniká na energetické burze. To se potvrdilo i po schválení sankcí, kdy cena ropy roste v Česku stejně jako v zemích, které ruskou ropu přestávají odebírat na konci roku.
Akutní nedostatek ropy také nehrozí. Česko dosud odebíralo z Ruska ropu v objemu zhruba 48 % své spotřeby, dalších 50 % dováželo ropovodem IKL/TAL vedoucí z italského Terstu přes německý Ingolstadt z jiných zdrojů a pouhá 2 % si dokázalo zajistit samo těžbou a zpracováním ropy z ložisek na jižní Moravě. Společnost SIAT-TAL, která provozuje ropovod na italském území, uvedla, že dokáže okamžitě navýšit množství dodávané ropy do střední Evropy až o 6 milionů tun, které by mohly vykrýt celou spotřebu ruské ropy v ČR. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a provozovatel ropovodu na českém území – firma MERO – však vzápětí toto tvrzení napadli s tím, že společnost SIAT-TAL nevzala do úvahy zvýšení poptávky po ropě v ČR, Německu a Rakousku po skončení pandemie Covidu-19 a že reálně by se daly navýšením dodávek okamžitě vykrýt dvě třetiny ruské ropy používané v Česku a že pro kompletní nahrazení ropy z Ruska je potřebné zvýšit kapacitu ropovodu a vybudovat na něm další čerpadla.
Když se nad slovy pana ministra zamyslíme, implicitně z nich vyplývá, že Česko je schopné odstřihnout se od ruské ropy velmi rychle i bez budování nové ropné infrastruktury – stačí, když se opět o něco sníží naše spotřeba ropy, ideálně nejen v Česku, ale i v Německu a Rakousku. A pandemie koronaviru nám ukázala i některé možnosti, které ke snížení spotřeby ropy vedou – například omezení letecké dopravy či masivní zavádění home office. Upřímně, pokud jsme byli schopni svou spotřebu pohonných hmot snížit kvůli globální pandemii, proč bychom to samé neměli být schopni udělat kvůli desítkám tisíc lidí zabitých v brutální krvavé válce a kvůli hrozbě jaderného holokaustu?
Kromě již zmíněných opatření je možné také více podporovat veřejnou a bezemisní dopravu či převážení nákladů po železnici. Analýza Greenpeace ukazuje, že kombinací různých opatření se dá poměrně rychle snížit spotřeba ruské ropy v EU až o 28 procent. Ovšem kroky naší vlády – například snížení slev na jízdném pro studenty a seniory či snížení spotřební daně na pohonné hmoty – jdou zatím úplně opačným směrem.
Kombinace snížení spotřeby ropy a okamžitého navýšení dodávek z ropovodu IKL/TAL samo o sobě nemusí na nahrazení veškeré ruské ropy stačit, ale Česko má ještě poměrně solidní polštář v podobě zásob ve strategických rezervách. Ty by měly vydržet 94 dní se současnou spotřebou. Ukončení dodávek ropy do Česka tak může přijít mnohem dříve než v avizovaném roce 2024. Stačí chtít a snažit se co nejdříve snížit spotřebu ruské ropy.
Psáno pro Deník Referendum.
Diskuse
Da