Poslanci a poslankyně postoupili novelu energetického zákona zvanou Lex plyn k dalšímu projednávání. Hnutí DUHA a Greenpeace připomínají, že první část novely přináší navzdory názvu umožnění podpory uhelných elektráren. Stávající podoba navíc nezajišťuje výběr nejlevnější nabídky případného nouzového provozu, neboť v prvním kole míří dotace pouze původnímu provozovateli a garantují mu i zisk. Spolu s nepovinným rušením licencí nepotřebných elektráren tyto nedostatky vytvářejí riziko spekulativních pokusů o získání dotací. 

Otazník se vznáší nad tím, zda tato konstrukce není v rozporu s evropským právem a nepůjde o zakázanou veřejnou podporu. Na to upozorňuje i Legislativní rada vlády, která k návrhu napsala v předkládací zprávě pro vládu “…je však nezbytné vyjádřit pochybnosti o slučitelnosti s právem EU”, analýza Parlamentního institutu, která říká, že návrh je jen částečně slučitelný s právem EU i samotná vláda, která ve stanovisku “upozorňuje, že je nezbytné v dalším legislativním procesu vyjasnit, zda je navrhovaná právní úprava slučitelná s právem EU.”

Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA, říká: „První část Lex plyn by se měla jmenovat Lex uhlí. A Legislativní rady vlády, Parlamentní institut i samotná vláda upozorňují, že může být v rozporu s právem EU a představovat zakázanou veřejnou podporu. Pokud nemá novela sloužit jako pozvánka pro uhlobarony k hostině na účet lidí, jsou nutné změny. Nouzový provozovatel pobírající dotace od spotřebitelů musí být vybrán ve férové soutěži a spekulativní pokusy o získání dotací pro nepotřebný zdroj musí být zastaveny automatickou ztrátou licence na výrobu v tomto zdroji. Poslanci a poslankyně by měli ochránit občany před zbytečným placením uhelným firmám.”

Jaroslav Bican, vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR, říká: „Návrh, který odsouhlasila vláda, nedává dostatečné záruky proti zneužití ze strany uhlobaronů. Novela umožňuje dotování zisků provozovatelů uhelných elektráren a neobsahuje pojistky, aby se nestala černou díru na peníze. Pokud se vládní poslanci obávají příliš rychlého odstavení uhelných elektráren, měli by současně zajistit, aby jejich další provoz byl co nejlevnější a nestal se lukrativním byznysem. A stejně tak by se návrhl měl upravit, aby v něm byl jasně stanovený časový rámec, kdy je nouzový provoz možný a kdy nejpozději uhelné elektrárny definitivně skončí.”