Slavný jezdec formule 1 Sebastian Vettel: Planeta potřebuje naši odvahu víc než trofeje

Čtyřnásobný mistr světa formule 1 Sebastian Vettel otevřeně přiznává, že život v rychlém pruhu měl svou ekologickou cenu. Dnes se místo pohárových vítězství zasazuje o ochranu planety, cestuje s Greenpeace do Amazonie a veřejně hovoří o své vlastní uhlíkové stopě. V exkluzivním rozhovoru pro magazín Metro mluví o vnitřním konfliktu, odvaze říkat pravdu a o tom, proč je empatie silnější než jakýkoli motor.

Sebastiane, jako jezdec formule 1 jste spálil nespočet litrů paliva a byl součástí extrémně náročného sportu. Cítíte dnes někdy vnitřní konflikt, když se zasazujete o ochranu planety?
Ano, cítil jsem vnitřní konflikt, jakmile jsem si uvědomil velikost své vlastní uhlíkové stopy. Toto uvědomění mě přivedlo na cestu poznávání dopadu mého životního stylu na životní prostředí, zejména v rámci formule 1. Zjistil jsem, že samotné řízení auta není zanedbatelné, ale skutečný problém spočívá v globálním cestování a logistice – většina mých více než 400 tun CO₂ ročně pocházela z létání. To bylo šokující zjištění ve srovnání s průměrnou stopou běžného občana. Tak jsem změnil své chování: přestal jsem létat soukromě, začal jsem létat komerčně, jezdit autem nebo vlakem, když to šlo, a podařilo se mi emise snížit na zhruba 60 tun ročně. Pořád vysoké, ale velký pokrok. Časem se ten vnitřní konflikt proměnil v hlubší pochopení – individuální kroky jsou důležité, ale klíčová je systémová změna. Potřebujeme infrastrukturu, která nám umožní následovat naše vášně, aniž bychom ničili planetu.

Co byste dnes řekl svému mladšímu já – Sebastianu Vettelovi z roku 2008, který stál na začátku velké kariéry?
Ničeho nelituji, takže bych mu nechtěl zkazit jeho cestu. Ale řekl bych mu, aby byl odvážnější – aby promluvil dřív. Vyrůstal jsem s tím, že sport a politika se nemíchají, ale dnes vím, jak moc je to mylné. Když jde o důležité otázky, jako je klimatická krize nebo sociální spravedlnost, je zásadní mít odvahu vyjádřit své hodnoty a využít svou platformu k prosazení změn.

Kdy jste poprvé pocítil, že „rychlost“ už není tou nejdůležitější hodnotou a že ochrana přírody může být důležitější než trofeje?
Je to zajímavé – myslím si, že právě rychlost teď potřebujeme k obnově přírody. Ty dvě věci si neodporují, jde o to je využít správně. Závodění jsem neopustil jen kvůli životnímu prostředí, ale toto uvědomění hrálo roli v mém rozhodnutí. Pořád motorsport miluji, sleduji ho a vidím v něm obrovský potenciál být pozitivním příkladem. Obávám se ale, že pokud se sport nebude dál vyvíjet, může v budoucnu ztratit své místo.

Formule 1 se dnes snaží o „zelenou revoluci“ – s biopalivy, elektrifikací a dalšími kroky. Myslíte, že je to upřímná snaha, nebo spíš marketing?
Formule 1 musí být lídrem v oblasti udržitelnosti. Existují skutečně pozitivní kroky, například tlak na biopaliva – zejména syntetická paliva, která vidím jako klíčové přechodné řešení. Ale závodění a běžná mobilita jsou dvě odlišné diskuse. Mimo palivo tu jsou velké výzvy kolem logistiky, napájení akcí a cestování lidí. F1 byla historicky průkopníkem v oblasti bezpečnosti, ale budoucnost by se měla zaměřit na udržitelné pořádání závodů. Díky své viditelnosti a zdrojům má F1 jak odpovědnost, tak schopnost být silným vzorem – pokud bude vůle.

Ze všech organizací, kterým jste mohl propůjčit svůj hlas, proč jste si vybral právě Greenpeace?
Greenpeace si svou důvěryhodnost získalo nezávislostí – nepřijímá peníze od firem ani politiků. Díky tomu se může zaměřit čistě na kampaně zaměřené na akci a aktuální problémy. Oceňuji jejich vědecký a na řešení orientovaný přístup a jejich odhodlání k významným změnám.

Cestoval jste s Greenpeace do amazonského deštného pralesa. Bylo pro vás těžké vidět na vlastní oči ničení přírody? Co vás na té cestě nejvíc zasáhlo?
Nejvíc mě zasáhla obrovská rozloha a krása Amazonie – plavili jsme se po řekách celé hodiny, viděli husté, zelené lesy a pochopili, jak obrovská ta oblast je. O to více šokující byl kontrast, když jsme dorazili do oblastí zničených těžbou zlata. Destrukce byla obrovská: vykácené lesy, znečištěné řeky, náklaďáky a lidé pohybující se krajinou jako mravenci. Bylo těžké to zpracovat, obzvlášť při pohledu z letadla – na jedné straně nekonečný les, na druhé nekonečné ničení. Samotní těžaři za to nemohou – jen se snaží uživit – ale celkový obraz byl velmi znepokojující.

Mnoho celebrit podporuje ekologii symbolicky. Vy však jdete do terénu a mluvíte s lidmi osobně. Jak důležitá je pro vás tato přímá zkušenost?
Pro mě je zásadní. Pocházím z prostředí, kde zvědavost a kladení otázek byly klíčem ke zlepšení výkonu. To jsem si přenesl i do svého environmentálního snažení. Hodně čtu, ale kdykoli to jde, chci se učit přímo na místě. Měl jsem to štěstí potkat lidi, kteří mi otevřeli dveře a podělili se o své znalosti a pokrok. Je to neuvěřitelně motivující – jejich vášeň a odhodlání mi dávají naději a inspiraci.

Říká se, že změna světa začíná změnou u sebe. Jaké konkrétní změny jste udělal ve svém osobním životě, abyste žil udržitelněji?
Už jsem zmínil pár změn – využívání veřejné dopravy, přechod na elektromobil, pěstování vlastní zeleniny. Ale myslím, že nejdůležitější je uvědomění.  Jane Goodallová to vystihla krásně: „Jenom když porozumíme, budeme se starat. Jenom když se budeme starat, budeme pomáhat. A jenom když budeme pomáhat, budeme zachráněni.“ Tento citát vystihuje i mou zkušenost. Jakmile si člověk uvědomí rozsah krize a její dopad, změna přijde přirozeně. Samozřejmě mám to privilegium, že si ty změny mohu dovolit, ale uvědomění je první a nejdůležitější krok pro každého.

Byl moment, kdy jste litoval, že jste opustil komfort a vzrušení motorsportu? Chybí vám někdy adrenalin?
Ano, adrenalin mi někdy chybí – obzvlášť když sleduji určité závody nebo vidím, jak jezdci jedou na hraně na ikonických okruzích. Ale vždycky jsem byl trochu napřed a věděl jsem, že je ten správný čas odejít. Pořád jsem měl schopnost závodit na vysoké úrovni, ale byl jsem připraven na nové výzvy. Každý sportovec ví, že důchod přijde, i když to ze začátku nepůsobí reálně. Ke konci si začnete klást hlubší otázky – a pro mě ten čas zkrátka přišel. Na novou kapitolu života se těším.

Myslíte si, že veřejně známé osobnosti mají morální povinnost promlouvat o ekologii?
Nemyslím si, že má někdo povinnost, ale věřím, že máme jedinečnou příležitost. Dnešní mladá generace čelí mnohem větším obavám a výzvám – zejména kvůli klimatické krizi – než my. A to není fér. A férovost pro mě, jako člověka ze světa sportu, vždycky hodně znamenala. Proto cítím, že je důležité promlouvat. Každý má svůj hlas a svou platformu a věřím, že ti, kdo mohou, by je měli využít k šíření povědomí o důležitých věcech.

Co je podle vás ta jedna věc, kterou bychom měli změnit hned teď, pokud chceme skutečně pomoct planetě?
To je těžká otázka. Ale myslím, že svět potřebuje víc empatie — nejen k planetě, ale i k lidem. Když budeme k problémům přistupovat s větším pochopením a soucitem, ostatní věci se začnou dávat do pohybu. Takže: empatie a víc lásky.

Petr Holeček je šéfredaktor deníku Metro a magazínu Metro Men/Women.