Malá skupina bohatých vlastníků půdy a průmyslových zemědělských podniků si v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP) přivlastňuje rozhodující část zemědělských dotací.

Podle veřejně dostupných údajů o platbách SZP shromážděných organizací Greenpeace získává v některých zemích nejbohatší 1 % příjemců až 40 % všech vyplacených prostředků. Analýza vycházela z veřejně dostupných národních databází zemědělských podpor EU v šesti hodnocených zemích (Česko, Dánsko, Německo, Itálie, Nizozemsko a Španělsko).

Evropské zemědělství přitom čelí hluboké sociální a environmentální krizi. Většinu farmářů tvoří malí a střední producenti vystavení silným ekonomickým tlakům. Rostoucí ceny vstupů, zejména hnojiv a pesticidů, spolu se silnou vyjednávací pozicí velkých maloobchodních řetězců a potravinářských firem tlačí jejich příjmy dolů. Mnoho farmářů je tak nuceno buď výrazně rozšiřovat výrobu nebo s hospodařením zcela skončit.

Společná zemědělská politika je největší dotační program EU, představuje přibližně třetinu jejího rozpočtu. Vznikla s cílem stabilizovat příjmy zemědělců, podporovat venkov a zajistit potravinovou bezpečnost. Ve skutečnosti však systém dotací dlouhodobě zvýhodňuje velké podniky a vlastníky rozsáhlých pozemků, zatímco malí a střední farmáři zůstávají na okraji. 

To se odrazilo i ve složení a velikosti farem. Mezi lety 2007 a 2022 zanikly v Evropské unii téměř dva miliony malých komerčních farem, což představuje pokles o 44 %. Spolu s nimi zaniklo i přibližně 3,8 milionu pracovních míst, která na ně byla přímo navázána. Počet megafarem se ve stejném období naopka zvýšil o 56 %.

Většinu dotací inkasují ti nejbohatší

Greenpeace prozkoumala datasety ze šesti hodnocených zemí, aby identifikovala největší příjemce podpory z SZP – tedy horních 1 %. V rámci této kvalitativní analýzy se navíc podrobně zaměřila na 100 největších příjemců přímých plateb, které tvoří většinu zemědělských dotací a patří mezi nejkontroverznější a nejvíce kritizované nástroje SZP.

Je však třeba poznamenat, že obraz, který tato hodnocení poskytují, není úplný. Velké skupiny s několika dceřinými společnostmi se nemusí objevit mezi horním 1 % příjemců ani mezi 100 největšími příjemci přímých plateb, pokud jejich dceřiné firmy dostávají podporu evidovanou samostatně. Tak mohou velcí příjemci zůstat „mimo dohled“. Potvrzuje se tak, že přímé platby prohlubují příjmovou nerovnost v zemědělství a ztěžují přístup k půdě novým a méně majetným farmářům.

Analýza rozdělování plateb SZP v Česku, Dánsku, Německu, Itálii, Nizozemsku a Španělsku potvrzuje extrémní koncentraci dotací. Celková čísla ukazují, že horních 10 % příjemců inkasuje v průměru přibližně 60 % všech zemědělských podpor a horních 20 % získává téměř 80 % prostředků. Veřejné peníze tak často končí u nejbohatších jednotlivců a korporací, z nichž některé byly spojeny s porušováním sociálních, environmentálních či pravidel ochrany zvířat. 

Jak je na tom Česko?

Podle dat jde v Česku jde 23 % zemědělských dotací do rukou pouhého 1 % největších příjemců. 10 % největších získává 69 % a 20 % největších příjemců dokonce 83 % všech peněz. To ukazuje, že podpora je výrazně soustředěna do rukou největších vlastníků půdy a firem, zatímco malí a střední farmáři zůstávají bez adekvátní pomoci.

Nejvýznamnějším příjemcem dotací, dle použité metodiky byla v roce 2024 společnost AGROFERT a.s., vlastněná Andrejem Babišem. Celková částka dotací činila pro vybrané firmy spadající do koncernu AFGOFERT 414 milionům Kč. Další významným příjemcem byla společnost RABBIT CZ a.s., vlastněná Zdeňkem Jandejskem a Pavlem Navrátilem. Tato společnost získala 209 milionů Kč.

Kritika společné zemědělské společnosti

Hlavním problémem současné Společné zemědělské politiky je, že většina prostředků se rozděluje formou plošných plateb založených na výměře půdy. Tento systém s minimálními environmentálními a sociálními podmínkami zvýhodňuje největší vlastníky půdy a podporuje industrializaci zemědělství, což prohlubuje sociální nerovnosti i ekologický úpadek. Nedávné „zjednodušující“ reformy SZP navíc oslabily environmentální požadavky, čímž se nespravedlnost systému ještě zvýraznila.

Podle Greenpeace musí být zásadní změnou odklon od plošných plateb, které nepřihlížejí k environmentálním ani sociálním dopadům hospodaření. Podpora by měla být poskytována těm farmářům, kteří skutečně potřebují pomoc, a měla by odměňovat skutečný přínos jejich činností – ochranu půdy, vody a biodiverzity, dobré životní podmínky zvířat a důstojné pracovní podmínky.

Reformovaná SZP by měla aktivně podporovat přechod k šetrným agroekologickým postupům a zdravým ekosystémům. Farmáři, kteří již hospodaří udržitelně, by měli dostávat podporu k zachování svých postupů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat podpoře malých a středních farmářů, mladých zemědělců a venkovských komunit, včetně zachování pracovních míst v zemědělství.

Důležitou součástí reformy musí být opětovné posílení environmentálních požadavků SZP, které byly oslabeny předchozími reformami. Bez toho se systém založený na platbách za hektar stává ještě nespravedlivějším a dále poškozuje přírodu i klima.