Co budeme dělat bez uhlí? Můžeme být vůbec bez uhlí? Jaké kroky učinil aktivistky a aktivisté pro konec uhlí v České republice? A co se bude dít dále?
Na všechny otázky odpověděli Klára Bělíčková a Jan Rovenský na webináři „Co budeme dělat bez uhlí?“ v rámci Greenpeace Akademie. Klára Bělíčková je členkou studentského hnutí Fridays for Future a studentkou alternativního pražského gymnázia. Jan Rovenský je bývalým členem Uhelné komise a členem Greenpeace Česká republika.
Jan Rovenský v Uhelné komisi pracoval rok a půl. Vláda ji sestavila jako svůj poradní orgán, který měl předložit stanovisko o konci těžby a spalování uhlí v ČR. Uhelná komise vznikla v reakci na studentské stávky za klima, které pořádalo hnutí Fridays for Future. Obecně se veřejná debata o konci uhlí a jiných ekologických tématech posouvá. Díky veřejné angažovanosti jsou politici a političky nad tématy nuceni více uvažovat a kvůli tomu jsme se také mohli pobavit o tom, jestli s uhlím skončit vůbec můžeme.
Odpověď je jasná: můžeme, ale co budeme dělat bez něj? Nebudeme bydlet v jeskyních nebo si svítit svíčkami, jediný rozdíl, který budeme vnímat, je ve výrobě energie.
V závislosti na uhlí je na tom Česká republika momentálně nejhůře, hned po Polsku a Německu. Nahradit cca 45 % v energetickém mixu, které momentálně zastává energie z uhlí, nebude snadná věc. Projekty v energetickém průmyslu se neplánují na dva nebo tři roky, ale na několik desítek let dopředu, proto je debata často složitá a velice kontroverzní. A tak před Uhelnou komisí stál složitý úkol. Velká otázka při změně energetického mixu je samozřejmě v energetické bezpečnosti. Jenže my jsme sedmým největším vývozcem energie na světě, proto se o bezpečnost momentálně bát nemusíme. Jediné, koho budou uhelné elektrárny bolet uzavřené, jsou uhlobaroni. Druhý krok po uzavření elektráren, které energii vyváží, je poněkud složitější, jelikož jde o otázku investic. Jeden z kroků je přechod na obnovitelné zdroje, bohužel nám chybí politická a mentální podpora. V Bavorsku, které má stejné geografické podmínky, svítí a fouká stejně a OZE procentuálně využívají mnohem více. Naopak my se bojíme nedostatku.
Česká komora obnovitelných zdrojů volí tři scénáře, jak bychom mohli uhlí nahrazovat. Přitom ten “středně ambiciózní” říká, že OZE můžeme nahradit 50 % energie, kterou teď vyrábíme z uhlí. Vše především decentralizováním fotovoltaiky na obytných domech, větrné energetiky a cíleně pěstované biomasy.
Díky tomu, že systém postavený na velkém zastoupení slunce a větru může mít problémy se stabilitou soustavy, musíme do energetického mixu započítat i plyn. V první fázi zemní, perspektivně se může nahradit umělým, vyrobeným z obnovitelných zdrojů.
Bohužel, když se podíváme na doporučení Uhelné komise a grafy Ministerstva průmyslu a obchodu, ambice vypadají naprosto obráceně. Nepočítají se zásadním snižováním exportu a plyn má větší zastoupení než obnovitelné zdroje.
I tento fakt potvrzuje a popisuje samotnou Uhelnou komisi. Přestože samotným studentům a studentkám a dalším environmentálním hnutím komise dávala první naději v posunutí se k bezuhelné době a naplnění tak cílů Pařížské dohody, naděje se rozplynula brzy.
A to hned při samotném vzniku komise a lidí, kteří ji zastupovali. Nejenže v orgánu chyběli klimatoložky či klimatologové, lékaři či lékařky nebo zástupci mladé generace, která ponese nejhorší dopady klimatické krize, ale seděli v ní zástupci fosilního průmyslu.
Jak už jsme od počátku věděli, aktivismus a angažovanost má smysl. Ani studentské hnutí neutichlo a v tlaku pokračují až doteď. Klára Bělíčková popisovala, jaké všechny akce pořádali. Například demonstrace, online stávky, mnoho výzev, přespání před Úřadem vlády nebo skoro třítýdenní symbolická okupace Ministerstva životního prostředí před samotným rozhodnutím Uhelné komise. I přes snahu hnutí komise schválila rok 2038. Závazky Pařížské dohody tak nenaplníme a naděje se prozatím rozplynula naprosto. Zároveň se celá debata v komisi točila stále kolem roku odstupu. Nikoli jaké to bude mít dopady na dotčené regiony, co se zaměstnanci a zaměstnankyněmi uhelného průmyslu, nebo kdy skončíme s první uhelnou elektrárnou, což hnutí Fridays for Future popisuje ve své petici www.fck2038.cz. Přitom víme, že debata kolem samotného roku je irelevantní, podle ceny emisních povolenek se uhlí přestane vyplácet mnohem dříve, než v roce 2038.
Stanovisko vláda nepřijala a prozatím ho posunula do meziresortního řízení. Ani studenti a studentky či environmentální organizace v boji za spravedlivý a brzký konec doby uhelné neustávají. Nadějné vyhlídky se pomalu probouzejí, ale jako hnutí potřebujeme sílit. „Přidejte se k nám,” vyzývali oba přednášející.
Co všechno hnutí Fridays for Future udělalo za dobu fungování Uhelné komise? A jaké všechny technologické vymoženosti budeme využívat? Je kontroverzní otázka jádra? Na všechny tyhle otázky najdeš odpověď v záznamu webináře.