V Krušných horách se nám dodnes dochovaly původní bukové lesy, které dříve pokrývaly téměř polovinu území dnešní České republiky. Vzácné bukové lesy jsou tisíce let staré. Přežily středověké žďáření, nadvládu Habsburků, velkou průmyslovou revoluci, první republiku, protektorát, komunistický režim, plán na velké vyuhlení severních Čech i kyselé deště. A nyní o ně přicházíme jen kvůli zisku několika sobeckých jednotlivců, protože nejsme schopni zajistit jejich ochranu. 

Na podzim hrají vzácné bučiny všemi barvami. (c) Greenpeace – Petr Zewlakk Vrabec

Když jedete z Horního Jiřetína na zámek Jezeří nebo po silnici do Nové Vsi v Horách, stoupáte do příkrého, kopce, který je všude porostlý starým, přímo pohádkovým lesem. Místní květnaté a acidofilní bučiny jsou natolik unikátní a cenné, že byly zapsány do sítě evropsky významných lokalit Natura 2000 – Východní Krušnohoří. Jsou domovem pro řadu vzácných rostlin i živočišných druhů. Mezi chráněné a vzácné druhy, které se v oblasti vyskytují, patří ptáci sokol stěhovavý, holub doupňák, lejsek malý, jestřáb lesní či strakapoudi, brouci jako roháč obecný, páchník hnědý nebo evropsky významný druh kovaříka fialového a mnoho dalších. Přesto dnes bukové lesy mizí před očima a kompetentní orgány této zkáze zatím jen nečinně přihlížejí. 

Historická krajina pod zámkem Jezeří s Komořanským jezerem v 19. století.

Kdo někdy navštívil tento kout severních Čech, dobře ví, že místní krajinu dlouhá desetiletí drancujeme a devastujeme kvůli povrchové těžbě uhlí. Nebylo tomu tak vždy. Kdysi se v rovinaté krajině pod starobylým zámkem Jezeří nacházelo Komořanské jezero, které dalo zámku jméno, a spolu s ním i různé ostrůvky a mokřady. A také políčka a ovocné sady. Takový náš malý český ráj, který zmizel kvůli umělému vysoušení krajiny a kvůli těžbě uhlí. Místní řeka Bílina, která se tudy kdysi volně vinula, byla svedena do potrubí. Na dohled od uhelné jámy ale přesto dodnes najdeme nádhernou přírodu, protože místní bukové lesy dodnes odolaly. Ale na jak dlouho?

Ikonický pohled na měsíční krajinu uhelného velkolomu ČSA přes zámek Jezeří teď doplňují vyskládané klády z pokácených stromů. (c) Greenpeace

Od podzimu jsme v Greenpeace mapovali jeden odstrašující příklad, který by měl posloužit jako budíček a přinutit úředníky a politiky k akci. Na základě našich informací na celé ploše, kterou vlastní firma I. H. Farm, probíhá intenzivní holosečné kácení, včetně kácení cenných stromů starších 100 let, a výsadba nevhodných a nepůvodních dřevin, především smrku. To vede k devastaci celé lokality. Absurdní je, že firmu I. H. Farm ovládá rodina uhlobarona Pavla Tykače (podle výpisu z obchodního rejstříku je jednatelkou firmy Olga Chabr Grillová, nevlastní dcera Pavla Tykače) , který dlouhá léta usiloval o rozšíření zdejšího uhelného dolu a zničení města Horní Jiřetín. Když se mu nepodařilo místním lidem zničit jejich domovy úplně, ničí jeho rodina alespoň lesy, které je obklopují a k nimž se váží jejich vzpomínky. 

Hlavní důvody, proč je chování majitele nepřijatelně
  1. Způsob kácení – firma I. H. Farm kácí tzv. holosečí, což znamená, že lesníci vykácí všechny stromy ve vybrané části lesa. Na místě tak zůstane otevřená paseka, kde chybí vzrostlé stromy. To vede k vyšší erozi na svazích hor, v létě paseky sálají teplem což ohrožuje sazenice budoucího lesa i další rostliny a zvířata.
  2. Náhrada lesa nepůvodními sazenicemi – většina vykáceného lesa je nahrazována nepůvodním smrkem. Tím se ničí unikátní struktura krajiny bučin, souvislý bukový les, který je chráněn právě pro svou rozlehlost, mizí. Sázení smrku je zároveň spojeno s obrovským rizikem poničení těchto lesů v průběhu jejich růstu. V ČR mizí smrkové lesy kvůli suchu, kůrovci a dopadů klimatické změny. Pravděpodobnost, že se smrkové lesy dožijí plného věku je minimální.

Za posledních 10 let vlastník lesa mohl za vykácené dřevo dostat až 170 milionů korun. Zdá se to jako ohromná částka, ale pro rodinu miliardáře Pavla Tykače jsou to drobné. Podle informací z médií dali jen za terénní úpravy a stavbu rodinné vily na pražských Vinohradech třikrát tolik. Hodnota vzácných bučin na úpatí Krušných hor je přitom nevyčíslitelná. 

Proto jsme podali podnět k České inspekci životního prostředí, aby nešetrné lesnické zásahy prošetřila a zastavila. Po Ústeckém kraji a Ministerstvu životního prostředí požadujeme, aby bezodkladně zajistily ochranu místní unikátní přírody a vyhlásily zde bezzásahové chráněné území.

Ideální by ovšem bylo, kdyby úředníci a politici nezůstali jen u vyhlášení jednoho chráněného území, ale začali ochranu nejen bukových lesů, ale i rašelinišť, bezlesí a dalších hodnotných území v Krušných horách řešit komplexně. Velká pohoří mají u nás v republice až na výjimky zajištěnou plošnou ochranu. Krušné hory jsou ale právě tou výjimkou, přestože by si tamní úžasná příroda větší ochranu určitě zasloužila.