Těžba na Bílině po roce 2030 je klimatický zločin

Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení zavázala, že bude vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033. V praxi se však děje pravý opak. Těžební společnost Severočeské doly, která spadá pod firmu ČEZ vlastněnou z bezmála 70 procent státem, obdržela v březnu od Obvodního báňského úřadu v Mostě povolení k hornické činnosti na hnědouhelném dole Bílina do roku 2035. Přestože toto rozhodnutí zatím není pravomocné, hrozí, že závazek z vládního prohlášení nebude dodržen a na dole Bílina se bude těžit za původními ekologickými limity stanovenými vládou Petra Pitharta. 

© Greenpeace – Ibra Ibrahimovič

“ alt=“Velkolom Bílina

© Greenpeace – Ibra Ibrahimovič

“ class=“wp-image-2295″/>

Spor o to, aby těžba na Bílině nepokračovala za původně stanovené limity, se táhne už roky a snahám prodloužit těžbu uhlí bohužel nestojí v cestě ani v tuhle chvíli naprosto nezávazné sliby z programového prohlášení současné vlády. Klíčové pro porozumění tomu, co se dnes kolem dolu Bílina děje, je vrátit se do roku 1991, kdy vláda Petra Pitharta schválila závazné usnesení č. 444, kterým definovala územní limity na těžbu hnědého uhlí v severních Čechách. Šlo o územní linie, za něž nesměla postoupit těžba v jednotlivých severočeských dolech. Vládní usnesení bylo přijato na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala a týkalo se celé řady dolů mimo jiné lomu ČSA mezi Litvínovem a Jirkovem a lomu Bílina západně od města Bílina. 

© Kivak Wikipedia – CC BY-SA 3.0

Těžební limity měly primárně chránit životní prostředí a krajinu v oblasti severních Čech a fungovat jako vládní záruka ve prospěch obcím v blízkosti uhelných dolů, aby měly jistotu, že se nebude zhoršovat jejich životní prostředí a zdejší kvalita života a že se mohou spolehnout na to, že těžba uhlí nenaruší životní plány jejich obyvatel a nevezme jim jejich domovy. I tak ale územní limity dávaly dostatečný prostor k těžbě uhlí. V té době šlo o celospolečenský kompromis mezi pokračováním ničení krajiny a životního prostředí a uspokojením potřeb energetiky a teplárenství. Těžební společnosti se však uhlí za limity nikdy nevzdaly a o prolomení limitů na dolech ČSA a Bílina usilovaly desítky let. V druhém případě se to Severočeským dolům nakonec povedlo. 

Uvedené usnesení Pitharovy vlády potvrdila i vláda Mirka Toplánka, která linii limitů na dole Bílina sice překreslila, ale v konečném důsledku jen vyměnila část území určeného k těžbě za stejně velkou rozlohu o kus dál a stále počítala s koncem těžby na dole Bílina nejpozději v roce 2030. Mnohem závažnější rozhodnutí však učinila vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015, která limity na Bílině zcela prolomila. Sobotkova vláda tak rozhodla významným způsobem ve prospěch těžby a otevřela cestu k tomu, aby se uhlí na Bílině těžilo až do roku 2050. Také současný záměr Severočeských dolů prodloužit těžbu do roku 2035 se nazývá I. etapa Doly Bílina a následovat původně měla ještě druhá etapa, protože společnost plánovala těžit uhlí až do zmíněného roku 2050. Tomu nasvědčuje i současný, báňským úřadem schválený plán rekultivací po skončení těžby, který počítá se zahájením prací až v roce 2055. Plán, jakým způsobem by se mělo naložit s vytěženým územím v případě, že těžba skončí kdykoli dříve, přitom vůbec neexistuje. A to je samo o sobě skandální.

Spousta lidí se s prolomením limitů nesmířila

Severočeské doly několik let po prolomení limitů spustily proces vyhodnocení vlivů dolu na životní prostředí (tzv. proces EIA). I díky formuláři na stránkách Greenpeace pak proti rozšiřování dolu poslalo v roce 2019 své připomínky téměř 4500 lidí, kteří požadovali, aby ministerstvo buď vrátilo dokumentaci k rozšíření dolu těžařům k přepracování, protože v ní chybí analýza dopadů na klima, nebo aby ministerstvo rovnou vydalo k záměru negativní závazné stanovisko. Lze říci, že více lidí se do procesu EIA v souvislosti s těžbou surovin nikdy předtím nezapojilo. Ukázalo se tak, že s prolomením územních ekologických limitů a rozšířením velkolomu Bílina se spousta lidí nesmířila. S prodloužením těžby vyjadřuje rovněž dlouhodobě nesouhlas nedaleké město Litvínov. 

Zpracovatel nezahrnul do analýzy vliv spalování vytěženého uhlí na klima!

Obsáhlé připomínky o délce 33 stran podala i organizace Greenpeace. Na jejich přípravě se podíleli čtyři externí experti na hodnocení zdravotních dopadů, ovzduší, ochranu přírody a klima. Podle jejich zjištění trpěla dokumentace k prodloužení vážnými nedostatky zejména v oblasti hodnocení dopadů na klima, na ovzduší a na floru. Chybělo v ní také hodnocení tzv. externích nákladů těžby, variantní řešení, imisní bilance polétavého prachu a další důležité náležitosti. 

Také jsme upozorňovali na to, že zpracovatel nezahrnul do analýzy vliv spalování vytěženého uhlí na klima. Jde přitom o nejvýznamnější negativní dopad, který by těžba za prolomenými limity na Bílině měla. Podle původních plánů známých z vyhodnocení dopadů na životní prostředí se má vytěžit 8,3 milionu tun uhlí ročně, jehož spálením se má podle posudku MŽP uvolnit do ovzduší 11,5 milionu tun CO2 (tedy 5,76 % emisí vypuštěných v roce 1990 a necelých 10 % současných emisí). To by ohrozilo podíl ČR na splnění klimatických cílů EU na snížení emisí do roku 2030. Navíc samotná těžba by se tak mohla přiblížit na 500 metrů od okolních obcí – Mariánských Radčic, Braňan a Duchcova. 

Největší chyba v historii ministerstva 

Ministerstvo životního prostředí však přesto 30. července 2019 vydalo kladné stanovisko k záměru prodloužit těžbu uhlí na dole Bílina až do roku 2035. Úřad, v jehož čele tedy stál Richard Brabec za hnutí ANO, se odvolával na to, že díky změně postupů a technologií v aktuálním záměru bude mít těžba i přes její prodloužení o pět let postupně nižší dopady na životní prostředí a veřejné zdraví oproti současnému stavu. 

Organizace Greenpeace označila rozhodnutí ministerstva za největší chybu v historii úřadu. Povolení těžby uhlí za původními územními ekologickými limity je v přímém rozporu s funkcí ministerstva – tedy s ochranou přírody a životního prostředí. Úředníci tak například povolili zničení mokřadu Venuska, jehož rozvinutý a ceněný ekosystém se nedá nahradit vybudováním žádného náhradního.

Aktuální žádost Severočeských dolů zajistit si od Obvodního báňského úřadu v Mostě povolení k hornické činnosti na dole Bílina do roku 2035 je tak vyvrcholením dlouholetých snach těžit uhlí za původně stanovenými limity. Umožnil ji předchozí postup vlády Bohuslava Sobotky a člena vlády Andreje Babiše ministra životního prostředí Richarda Brabce. Bez ohledu na to, že organizace Greenpeace podala proti nepravomocnému rozhodnutí Obvodního báňského úřadu odvolání, konat by měla především vláda Petra Fialy, která by neměla dopustit, aby v otázce odklonu od uhlí byla ve vleku rozhodnutí předchozích vlád. 

Ke komu se Fiala přihlásí – k Pithartovi nebo Babišovi? 

Pokud se Fialova vláda ve svém programovém prohlášení zavázala vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033, měla by opravdu tak činit a udělat vše proto, aby uhlí do roku 2033 skutečně skončilo. To se však nestane, pokud se uhlí na dole Bílina bude těžit až do roku 2035. 

Petr Fiala a jeho vláda si musí říct, jestli chtějí navázat na Petra Pitharta a Ivana Dejmala a jejich snahu chránit životní prostředí, a nebo navzdory svému programovému prohlášení se přihlásí k vládám Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, který společně se svým ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem chce konec uhlí odložit až na rok 2038. Současná vláda má hned několik možností co dělat. Může přijmout pro státní úřady závazné vládní usnesení nebo se proti prodloužení těžby na Bílině může ohradit z pozice největšího akcionáře ČEZ na valné hromadě společnosti. 

Těžba na Bílině do roku 2035 je klimatickým zločinem a pokud k ní nakonec dojde, fosilním padouchem nebudou jen Severočeské doly a společnost ČEZ, ale i vlády, které tento zločin umožnily, ať už svou činnosti nebo naopak nečinností.