Tropické pralesy Jižní Ameriky, střední Afriky a jihovýchodní Asie představují největší souvislé tropické lesní komplexy na planetě. Tyto oblasti jsou zcela zásadní pro regulaci světového klimatu, koloběh vody a uchování biodiverzity. Přesto dlouhodobě mizí tempem, které vědci označují za alarmující. A za touto ztrátou nestojí náhoda ani „přirozený vývoj“, ale konkrétní ekonomické zájmy a globální obchodní řetězce.
V roce 2024 zmizelo rekordních 6,7 milionu hektarů primárního deštného pralesa, což představuje meziroční nárůst o 80 %. Přibližně polovinu škod způsobily rozsáhlé požáry, druhým hlavním faktorem bylo rozšiřování zemědělské půdy. Pro naši planetu jde o nejdůležitější lesní ekosystémy – zásadní pro obživu, ukládání uhlíku, zásobování vodou, biologickou rozmanitost a další ekosystémové služby. Jejich hodnota se nedá vyčíslit, ale umíme spočítat vliv na bilanci skleníkových plynů. Destrukcí pralesů došlo v roce 2024 k uvolnění 3,1 gigatun (Gt) emisí skleníkových plynů. To je jen o něco málo méně než roční emise CO₂, které má na svědomí třetí největší globální producent emisí uhlíku uhličitého – Indie.
Amazonie: rychlá cesta od pralesa k pastvině
V Amazonii má ničení lesa často stejný průběh: nejprve přijde nelegální těžba, následuje vypalování a přeměna území na pastviny pro dobytek. V Brazílii, která se podílí zhruba třetinou na globálním odlesňování tropických oblastí, stojí chov dobytka za přibližně 72 % ztráty lesa. Země je zároveň největším vývozcem hovězího masa na světě – destrukce pralesa je tak přímo napojená na globální trh.
Častým problémem je také nelegální zabírání půdy (land grabbing). Les se úmyslně ničí, aby mohl být následně prohlášen za plantáž či pastvinu. Tento proces bývá provázen zastrašováním, násilím i útoky na domorodé komunity a ochránce přírody. Domorodé komunity přitom dlouhodobě prokazatelně chrání les efektivněji než státní správa – výzkumy ukazují, že míra odlesňování je na jejich územích mnohem nižší. Pokud ale stát udělí koncesi těžařské nebo zemědělské firmě, jakákoli ochrana mizí a s ní i bezpečí místních obyvatel a celistvost lesa.
Nelegální těžba dřeva je rozsáhlý byznys spojený s korupcí, paděláním dokumentů a daňovými úniky. Ročně takové “podnikání“ vygeneruje stovky milionů dolarů. Nelegální těžba dřeva bere místním komunitám možnost obživy, navíc je často spojená s daňovými úniky. Bohužel, v některých zemích, například v Demokratické republice Kongo, tvoří nelegální těžba většinu produkce.Dopady jsou devastující: eroze půdy, sesuvy, zhoršování kvality vody i prudký pokles biodiverzity. Tropické odlesňování vede podle studií k dramatickému snížení místní druhové rozmanitosti. Pokud bude ničení pokračovat, část Amazonie by se mohla proměnit v suchou savanu. A to by znamenalo masivní uvolnění uhlíku a další urychlení globálního oteplování.
Indonésie: palma olejná a tiché mizení pralesa
V jihovýchodní Asii je příčinou masivního odlesňování především palma olejná. Indonésie od roku 1990 přišla o čtvrtinu svých pralesů a plocha nedotčených lesů se zmenšila téměř o polovinu. Velká část odlesněné půdy byla přeměněna na plantáže palmy olejné, které dnes pokrývají významný podíl zničeného území.
Ničení se netýká jen lesů, ale i rašelinišť – obrovských zásobáren uhlíku. Jejich odvodňování a vypalování způsobují extrémní emise skleníkových plynů a opakované požáry, jejichž kouř zasahuje celé regiony. Důsledky jsou fatální i pro místní druhy. Orangutani, tygři či nosorožci přicházejí o své přirozené prostředí. Monokulturní plantáže nahrazují pestré ekosystémy zelenou pouští, kde přežije jen minimum druhů.
Podobně jako v Amazonii – dochází i tady k porušování práv místních komunit. Zabírání půdy a udělování koncesí bez respektu k tradičním obyvatelům vede ke konfliktům a ztrátě zdrojů obživy, na nichž byly tyto komunity po generace závislé.
Konžský prales: tichá krize v srdci Afriky
Konžský prales je po Amazonii druhým největším tropickým lesem světa. Za posledních zhruba třicet let přišel o zhruba 8,5 % své rozlohy. Přesto zůstává mimo hlavní pozornost.
Odlesňování v Kongu nemá jednu hlavní příčinu, ale je výsledkem souběhu několika skutečností. Vedle průmyslové těžby dřeva se tam těží nerostné suroviny, rozšiřuje se drobné zemědělství i pěstování exportních plodin, například kakaa. To vše se odehrává v prostředí slabé státní kontroly a rozšířené korupce, kde je nelegální těžba běžnou součástí systému.
Odnáší to mimo jiné gorily, šimpanzi či pralesní sloni – přichází samozřejmě o svůj přirozený životní prostor. Nové těžební cesty zároveň otevírají les pytlákům, zvířata přichází o možnost úkrytu před nimi. Domorodé komunity, závislé na lese po generace, přicházejí o zdroje obživy. Tlak zvyšuje i těžba drahých kovů a kamenů, opět často nelegální a spojená s dalším ničením lesa.
Jde o systém…
Odlesňování se často obhajuje jako nutná daň za ekonomický rozvoj. Těží z něj ale jen úzká skupina firem a investorů, zatímco náklady a následky nesou místní komunity a klima celé planety.
Evropská unie přijala “Nařízení o produktech nezpůsobujících odlesňování” (EUDR), které má zabránit dovozu komodit ( např sója, palmový olej, kakao, kávanebo hovězí maso) z území, kde byl kvůli nim zničen les. Je to důležitý krok. Rozhodující ale bude, jestli se pravidla budou skutečně vymáhat a také jestli se podaří ochránit práva domorodých komunit.
Ničení pralesů a jejich další osud je v rukou člověka. Musíme zvážit a přehodnotit důsledky konkrétních politických a obchodních rozhodnutí. Pokud se nezmění způsob, jakým vyrábíme a spotřebováváme, budou pralesy dál mizet – a s nimi i druhová rozmanitost, stabilní klima a životní prostor milionů lidí i zvířat.
