Kácení a vypalování tropických pralesů nejsou jen ztrátou části zelené džungle, ale pokaždé mají dopad i na život tamních zvířat i rostlin. Dlouhodobé odlesňování vedlo u mnoha druhů i k dramatickému poklesu jejich populací nebo i k jejich úplnému vymření. Vzhledem k tomu, že tempo odlesňování neustává, přirozená stanoviště se zmenšují. I proto dochází k častějším střetům mezi zvířaty a lidmi.
Strážci pralesů jihovýchodní Asie
Orangutani jsou nejznámějším symbolem destrukce indonéských pralesů. Na světě žijí celkem 3 poddruhy (bornejský, sumaterský a tapanulijský). Všechny se řadí mezi kriticky ohrožené. Ubývá jim totiž přirozených stanovišť; jejich domovský prales se mění na plantáže palmy olejné. Na pokraji vyhynutí je orangutan tapanulijský, ve volné přírodě přežívá méně než 800 jedinců, soustředěných do jediné oblasti na Sumatře. Plánované infrastrukturní projekty a fragmentace lesa mohou tuto populaci rozdělit natolik, že brzy ztratí genetickou životaschopnost. Orangutani jsou mimořádně důležití pro regeneraci lesa. Díky konzumaci rozmanitých plodů a následnému rozptylování semen na velké vzdálenosti přispívají k diverzifikované skladbě lesa. Bez jejich pomoci by se některé druhy stromů šířily jen obtížně. Ztráta orangutanů tak neznamená jen ztrátu jednoho druhu, ale narušení přirozené obnovy lesa.
Tygr sumaterský
Tygr sumaterský je posledním přežívajícím tygrem Indonésie. Odhady hovoří o méně než 400 jedincích. Odlesňování zmenšuje jeho teritorium a tygr je vytlačován k lidským sídlům, kde je většinou zastřelen. Tygr je vrcholový predátor. Jeho přítomnost reguluje populaci kopytníků a udržuje rovnováhu v potravní síti. Jeho vymizení by vedlo k řetězovým ekologickým změnám, hlavně k přemnožení jeho kořisti, která by pak páchala škody na vegetaci.
Stromoví klokani
Stromoví klokani jsou unikátní vačnatci přizpůsobení životu ve stromovém baldachýnu tropických lesů – na rozdíl od svých příbuzných suchozemských klokanů tráví většinu času vysoko v korunách stromů. Celosvětově je známo 14 druhů a většina z nich žije pouze na ostrově Nová Guinea. Prudce jich ale ubývá. Nejvíce je ohrožuje ztráta biomu, ale i lov. Stromoví klokani pro svoji obživu i úkryt potřebují staré, strukturálně komplexní lesy, což jim nově vysázené plantáže palmy olejné nebo těžbou narušený les neposkytují.
Velikáni afrických pralesů
Slon pralesní je vlastně menším příbuzným slona afrického, který se přizpůsobil životu v pralesích. Žijí v rodinných skupinách čítajících kolem dvaceti jedinců. Tito milovníci ovoce, „mega-zahradníci“, hrají důležitou roli ve formování lesa. Protože se podílí na šíření semen stromů po obrovských plochách. Největší hrozbu představují pytláctví a ztráta přirozeného prostředí, vedoucí k fragmentaci jeho výskytu. Dnes sloni pralesní obývají pouze asi 25 % svého historického areálu a jejich populace za poslední století poklesla o více než 80 %.
Gorily
Gorily patří k největším primátům na světě a patří mezi naše blízké příbuzné. Obývají tropické lesy střední Afriky. Přestože jsou symbolem síly, ve skutečnosti jde o mírumilovné býložravce žijící v rodinných skupinách vedených dominantním samcem. Jejich život je úzce spjatý s hustými deštnými pralesy, kde tráví většinu dne hledáním potravy, odpočinkem a péčí o mláďata. Z hlediska ochrany přírody je jejich situace velmi vážná. Tři ze čtyř poddruhů goril jsou kriticky ohrožené. Nejohroženější je gorila nigerijská s pouhými 250–300 jedinci. Škodí jim hlavně ničení životního prostředí, pytláctví a šíření nemocí. Budoucnost goril tak závisí především na ochraně afrických pralesů a pokračující mezinárodní spolupráci.
Ochuzená budoucnost
Velcí savci nejsou jen „charismatické druhy“ pro ochranářské kampaně. Jsou nedílnou součástí pralesa, jejichž ztráta by se projevila na více rovinách. Když zmizí sloni, změní se struktura pralesa. Když zmizí velcí primáti, některé druhy stromů se přestanou efektivně šířit. Když zmizí vrcholoví predátoři, naruší se potravní síť. Destrukce pralesů tak neznamená jen pokles početnosti nebo ztrátu určitých druhů zvířat, ale přeměnu celých ekosystémů do ochuzených, fragmentovaných krajin. A s každým vyhynulým druhem se nenávratně uzavírá i jedinečná evoluční historie, která trvala miliony let.
Zvířata nejsou vedlejší obětí ekonomického růstu. Jsou přímou obětí modelu, který upřednostňuje krátkodobý zisk před dlouhodobou stabilitou planety. Pokud bude kácení pokračovat současným tempem, mnohé z těchto druhů nepřežijí další generaci.
Pomozte nám chránit pralesy, podepište petici na jejich ochranu na spolupropralesy.cz
