Přijměme Green Deal pro EU. Zelená dohoda pomůže ekonomice v době po koronaviru

Ani v době celosvětové pandemie nemoci Covid-19 se z veřejné debaty neztrácí téma Evropské zelené dohody. Český premiér Andrej Babiš i ministr průmyslu Karel Havlíček promptně zneužili situace a žádají konec Zelené dohody, na druhé straně řada evropských politiků, ekonomů i environmentalistů se shoduje, že přestože je boj proti koronaviru prioritou číslo jedna, neměl by odsunout dlouhodobější cíle Evropy, mezi kterými hraje prim boj proti změnám klimatu, na druhou kolej.

To, že dilema mezi řešením koronavirové nákazy a řešením klimatické krize, je falešné, už velmi dobře popsal ve svém blogu přední český klimatolog Radim Tolasz.  Když se blíže podíváme, co všechno Zelená dohoda obsahuje a co jsou její hlavní cíle, uvidíme, že pro naši budoucnost má tento soubor opatření velký smysl. Až totiž Evropa zvládne zkrotit epidemii koronaviru, může právě Zelená dohoda být schématem, podle něhož můžeme evropskou, a tedy i českou ekonomiku obnovit. 

Zelená dohoda je primárně koncipovaná jako prorůstová strategie s cílem transformovat EU na spravedlivější, konkurenceschopnější a prosperující společnost. Její čistě prorůstová orientace si přitom od ekologických organizací vysloužila značnou kritiku, a to mimo jiné proto, že byla zveřejněna jen týden po zásadní studii Evropské agentury pro životní prostředí, která přesně vysvětluje, proč při pokračování ekonomického růstu jsou cíle EU na udržitelnou budoucnost nereálné. Realita dnešních dní však dramaticky mění nejen prorůstové vyhlídky evropského hospodářství, ale dokonce otevírá debatu o podstatě fungování české, evropské i světové ekonomiky. Jedno je už teď zřejmé: zásadní dlouhodobé výzvy, kterým jsme čelili před rozšířením koronaviru a mezi které patří změny klimatu, rapidní úbytek biodiverzity a stále rychlejší a hlubší devastace cenných ekosystémů, po odeznění koronaviru nikam nezmizí. A strategie, jak jim čelit, zakotvené v Zelené dohodě, budou nadále platné.

Klíčovým elementem Zelené dohody pro Evropu je dosažení uhlíkové (klimatické) neutrality do roku 2050, tedy zásadního předpokladu pro splnění cílů Pařížské dohody a zastavení globálního oteplení na 1,5 °C. Návrh Klimatického zákona Evropská komise již představila, a přestože jsme měli větší očekávání, je to dobrý odrazový můstek pro další politiky a opatření.

Základním předpokladem dosažení cílů v oblasti klimatu je dekarbonizace energetického systému, a to na základě tří hlavních zásad: 

• upřednostnit energetickou účinnost a vytvořit odvětví energetiky, které bude z velké části založeno na obnovitelných zdrojích 
• mít plně integrovaný; propojený a digitalizovaný unijní trh s energií 
• zajistit bezpečné a cenově dostupné dodávky energie v EU

Zelená dohoda mimo jiné v této oblasti počítá s propojením energetické soustavy a lepší integrací obnovitelných zdrojů energie do sítě. Podporou inovativních technologií a moderní infrastruktury. Zlepšením energetické účinnost a ekodesignu výrobků. Navrhuje posílit postavení spotřebitelů a pomoci členským státům řešit energetickou chudobu. V zájmu lepšího sdílení čistých zdrojů energie zvýšit přeshraniční a regionální spolupráci a zároveň propagovat evropské energetické standardy a technologie ve světě. Podle ředitele Mezinárodní energetické agentury Fatiha Birola by právě epidemie koronaviru mohla být pro světové lídry historickou příležitostí k systémové změně energetiky.

Další oblastí je výstavba a renovace budov, na ty připadá skoro 40 % spotřeby energie v EU. Stávající míry renovace veřejných a soukromých budov by se měly podle plánů Zelené dohody přinejmenším zdvojnásobit. Zlepšení energetické náročnosti budov bude v souladu s principy oběhového hospodářství. Počítá se s větší odolností budov vůči změně klimatu a zároveň rozsáhlejším využitím digitalizace v této oblasti. 

Bez zásadních změn v dopravě není plán na uhlíkovou neutralitu myslitelný, a proto Zelená dohoda počítá s přechodem na udržitelnou mobilitu. Na dopravu připadá čtvrtina skleníkových plynů produkovaných v Unii a tento podíl stále roste. Zelená dohoda usiluje o 90% snížení těchto emisí do roku 2050. Mimo jiné toho chce dosáhnout podporou železniční dopravy, omezením dotací do dopravy využívající fosilní paliva a narovnání podmínek pro leteckou a námořní dopravu, které jsou jsou vyjmuty ze systému emisního obchodování a nemusejí platit za své emise skleníkových plynů.   

Na změny klimatu je třeba připravit i přírodu. Stabilní a odolné ekosystémy nám neposkytují jen potraviny, vodu a čistý vzduch, ale zároveň zmírňují přírodní katastrofy, omezují výskyt škůdců a chorob a pomáhají regulovat klima. Detailní strategie pro zachování biologické rozmanitosti (biodiverzity) měla být představena v těchto dnech, ale kvůli koronaviru byla odložena. Z dostupných informací je známo, že důraz bude kladen na lesnictví, ať už na podporu a zvyšování odolnosti stávajících lesů, zvyšování jejich rozlohy a výsadbu nových lesů. Součástí strategie bude i omezení dovozu komodit (palmový olej, soja), kvůli kterým dochází ke kácení pralesů a ničení dalších cenných ekosystémů. 

Ztráta biologické hrozí i oceánům, které trpí kvůli jejich nadměrnému průmyslovému využívání i změně klimatu. Zároveň mají oceány nezastupitelnou roli jak při produkci potravin tak udržování stability klimatu. Strategie proto klade důraz i na co nejlepší využívání mořských zdrojů, například propagováním a využíváním řas i dalších nových zdrojů bílkovin. 

Součástí opatření na zachování biodiverzity je i její zvyšování v urbanizovaných oblastech a ozeleňování měst.

Synonymem pro ničení biodiverzity je moderní průmyslové zemědělství. Zelená dohoda řeší i tuto oblast, v rámci strategie pojmenované “od farmáře po vidličku” (Farm to Fork). Klíčovým nástrojem strategie, která má podporovat ekologické zemědělství, ochranu přírody, posilování odolnosti a schopnosti krajiny ukládat uhlík, omezování pesticidů a zajištění cenově dostupných a udržitelných potravin pro Evropany, jsou zemědělské/rybářské dotace. Od roku 2021 by 40 % rozpočtu na Společnou zemědělskou politiku a 30 % námořního a rybářského fondu mělo přispívat k cílům v oblasti klimatu.  

Zelená dohoda se nevyhýbá ani znečištění ovzduší, vod a půdy. Počítá s akčním plánem pro nulové znečištění, který má eliminovat znečištění a chránit tak občany i přírodu  Unie. Plán bude pokrývat jak průmyslové znečištění, toxické látky, tak znečištění ze zemědělství a měst, například v podobě nadměrného množství živin a stranou pozornosti nezůstanou ani mikroplasty.

Oblastí v poslední době hodně skloňování je cirkulární neboli oběhová ekonomika. Komise již v půlce března vydala  Nový akční plán EU pro oběhové hospodářství, který přináší celou řadu opatření nejen udržitelných, ale i příznivých pro spotřebitele. Výrobky uváděné na trhy EU budou muset být navrženy tak, aby měly delší životnost a daly se snadněji opravit a modernizovat, recyklovat a opětovně použít. Budou zavedena opatření pro předcházení vzniku odpadů a snižování jejich množství, zvyšování recyklovaného obsahu a minimalizaci vývozu odpadů mimo EU. Výrobky na jedno použití budou všude tam, kde to bude možné, postupně stahovány z trhu a budou nahrazovány trvanlivými výrobky pro vícenásobné použití. JIž teď s epřipravuje omezení záměrně přidávaných mikroplastů, například kosmetiky nebo nátěrů či hojiv. Obrovským problémem je raketově stoupající spotřeba textilu a tvorba odpadu . Komise navrhuje proto  zavádění nových podnikatelských modelů, podpoří třídění, opětovné použití a recyklaci textilních výrobků. Umožní spotřebitelům vybrat si udržitelné textilní výrobky pomocí značení a oděvy budou muset vyrobeny tak, aby vydržely déle.  

Z tohoto výčtu je jasné, že Zelená dohoda není jen o “příliš ambiciózní a nereálné” redukci emisí skleníkových plynů, jak nám to občas čeští politici zjednodušeně prezentují. Pokud na Zelenou dohodu útočí, odmítají i zdravější a udržitelnější zemědělství, čistější města, modernější hromadnou dopravu či kvalitnější výrobky. Nemluvě o tom, že na systémové změny přinášející zlepšení života nám všem půjdou obrovské finanční prostředky, které můžeme použít na nastartování a modernizaci českého hospodářství po koronavirové krizi.