Minulý týden informovaly organizace Greenpeace, Hnutí DUHA a Frank Bold o tom, že Ministerstvo životního prostředí (MŽP) rozeslalo do připomínkového řízení návrh změny vyhlášky, který by velkým znečišťovatelům umožnil vypouštět do ovzduší o 40 % více rtuti. MŽP toto tvrzení rozporuje způsobem, který je v několika ohledech zavádějící.. Odborníci ze tří zmíněných organizací na základě tiskové reakce MŽP sepsali, kde se MŽP mýlí a co je špatně v jeho přístupu k průmyslovým emisím.
Protest proti uhlí na chladicí věži elektrárny Chvaletice.
Omyl č. 1
MŽP navrhuje zpřísnění podmínek pro uhelné elektrárny
Zpřísnění podmínek pro elektrárny se stane nezávisle na vyhlášce ministerstva. Vyplývá z přijaté legislativy EU a MŽP ho svým návrhem vyhlášky naopak částečně podkopává.
Emise rtuti se v ČR dosud spíše odhadují než měří. Používá se tzv. jednorázové měření, kdy provozovatel změří emise jen jednou (!) ročně a tuto hodnotu vynásobí tak, aby odpovídala celému roku. Ministerstvu doposud tento odhad emisí stačil, ale do roku 2021 musí přestoupit na evropský standard tzv. kontinuálního měření, kdy se emise měří non-stop a měřící zařízení se kalibruje podle technických norem [1]. Požadavek na kontinuální měření rtuti vstupuje v účinnost spolu s novými evropskými emisními limity na základě prováděcího rozhodnutí Evropské komise č. 2017/1442 (tzv. Závěry o BAT pro velká spalovací zařízení).
MŽP samo k tomu uvádí: “Vypouštění rtuti do ovzduší se bude místo dosavadního jednorázového měření rtuti sledovat nově na základě kontinuálního měření emisí rtuti do ovzduší, které je daleko přísnější než dosavadní měření jednorázové a daleko přesněji odráží skutečnou emisní situaci.” Tím MŽP přiznává, že současné informace o emisích rtuti z uhelných elektráren mohou být hrubě zkreslené a skutečné množství rtuti, které v současnosti české elektrárny vypouštějí, může být ještě mnohem vyšší.
Svědčí o tom také výzkum zpracovaný Vysokou školou báňskou pro MŽP – hodnoty emisí naměřené kontinuálně jsou zhruba o 25 % vyšší než hodnoty naměřené jednorázově [2]. To znamená, že současné údaje o znečišťování ovzduší rtutí velkými zdroji mohou být až o čtvrtinu podhodnocené, přičemž MŽP o této skutečnosti ví, ale se zavedením povinnosti kontinuálního měření stejně čeká až na evropský deadline – srpen 2021.
Omyl č. 2
Evropské právo umožňuje (nebo dokonce vyžaduje) odečet emisí rtuti
Je pravda, že směrnice o průmyslových emisích č. 2010/75/EU stanovuje maximální hodnotu nejistoty měření pro různé polutanty v řádu 10-40 %. Zároveň ale tato směrnice stanovuje taxativně, u jakých polutantů je možné chybu měření odečíst. A rtuť mezi nimi není [3]. Odečet chyby měření jde proto nad rámec směrnice a oslabuje ochranu životního prostředí stanovenou na úrovni EU. Navíc tato právní úprava je přejata z ještě starší směrnice č. 2001/80/EC o velkých spalovacích zařízení. Lze předpokládat, že technologie k měření emisí se za posledních osmnáct let zpřesnily.
Omyl č. 3
Odečet měření je běžný v Německu nebo dalších zemích
MŽP ve svém vyjádření argumentuje převzetím německé právní úpravy a nijak nereaguje na výtku, že v Německu míra 40 % znamená pouze maximální nejistotu měření, zatímco v ČR má být tato hodnota od naměřených emisí automaticky odčítána, bez ohledu na reálnou nejistotu měření. Český a německý výklad směrnice o průmyslových emisích je odlišný (přičemž německý výklad je výrazně příznivější pro životní prostředí). Vytrhnout tedy hodnotu z německé právní úpravy a implantovat ji do české vyhlášky nedává žádný smysl.
Christian Tebert, německý odborník na měření emisí z průmyslových zdrojů a nejlepší dostupné techniky (tzv. BAT), říká:
„Nerozumím tomu, proč chce český regulátor zkopírovat jen polovinu německého systému. Jestli se u nás chce inspirovat, měl by náš systém používat způsobem, ke kterému je určen: jako bezpečnou rezervu pro emitenty, ale bez plošného odečítání od naměřených hodnot.
Příklady z jiných zemí:
- Švédsko neaplikuje žádný odečet nejistoty měření u emisních limitů nad rámec evropských pravidel [4]
- V USA regulace žádný odečet chyby měření neumožňuje. Otázku nepřesnosti měření zde řeší tak, že elektrárnám ukládají častou kalibraci měřicího zařízení [5].
Omyl č. 4
MŽP se snaží velké znečišťovatele omezit ve vypouštění jedovatých látek
MŽP by mělo chránit životní prostředí před znečištěním. Vrcholem absurdity je otevřené přiznání MŽP, že právní úpravu namísto s vlastní pracovní skupinou konzultovalo na půdě MPO. K vyhlášce, která má ulevit provozovatelům velkých uhelných elektráren, se tak vyjadřovali sami provozovatelé velkých uhelných elektráren. Zatímco členové pracovní skupiny MŽP – poslanci, senátoři a zástupci nevládních organizací – se o ní dozvěděli až po zveřejnění v meziresortním připomínkovém řízení.
Poznámky:
[1] Podrobněji viz technickou normu ČSN EN 14181.
[2] Výstupy studie VŠB byly prezentovány na zasedání pracovní skupiny MŽP, která řeší výjimky z emisních limitů pro velké uhelné elektrárny.
[3] EU směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU, Příloha V, část 3, body 9 a 10.
[4] EU směrnice o průmyslových emisích stanoví jednak emisní limity pro různé průmyslové zdroje pro některé polutanty – nikoli však pro rtuť (viz přílohy směrnice) a dále stanoví možnost odečtu nejistoty měření při vyhodnocování emisních limitů podle této směrnice – tato možnost se týká:
Ve Švédsku se tedy možnost odečtu podle směrnice uplatní jen na limity stanovené v této směrnici (nikoli na limity stanovené v jiných předpisech, např. v prováděcím rozhodnutí Evropské komise, kterým se stanoví nové emisní limity pro uhelné elektrárny účinné od roku 2021), a dále jen pro polutanty výslovně vyjmenované ve směrnici (nikoli např. pro rtuť, jejíž emisní limity ani odečet nejistoty měření není ve směrnici vůbec upraven).
[5] Viz předpis US EPA, 40 CFR Part 63, Appendix A to Subpart UUUUU—Hg Monitoring Provisions.