Odborné podklady pro dnešní jednání Uhelné komise ukazují, že dle výpočtů společnosti ČEPS je možné skončit s uhlím v ČR v letech 2033, 2038 i 2043. Nulová spotřeba uhlí v roce 2033 by vyžadovala zvýšení výroby z obnovitelných zdrojů, plynu a využití stávajících jaderných reaktorů. Ekologické organizace nadále prosazují ukončení provozu uhelných elektráren do roku 2030 a vyšší využití obnovitelných zdrojů, konec uhlí v roce 2033 považují za nejzazší kompromis. Komise dnes nakonec nehlasovala o termínu konce uhlí ani o žádném dalším usnesení, jednání bylo informativní a diskusní.
Ekologické organizace upozorňují, že ve skutečnosti je možné s útlumem uhlí začít i skončit dříve, než podle předložených scénářů ČEPS. Ten totiž ve svém modelování – které dnes členům komise představil – uměle potlačil využití potenciálu domácích obnovitelných zdrojů energie (OZE), asi o 6 TWh ve prospěch vyššího využití uhlí (před koncovým rokem) a zemního plynu (zejména od roku 2030). K roku 2025 také zachovává nezanedbatelný vývoz elektřiny z ČR (téměř 5 TWh, což je výroba velké elektrárny typu Počerady). Zástupci ekologických organizací proto žádali dopracování podkladů, aby tzv. “ambiciózní scénář” skutečně reflektoval potenciál, kterého je Česká republika schopna dosáhnout.
Ekologické organizace také podporují zpracování tzv. “emergency scénáře”, jehož zpracování bylo na dnešním jednání diskutováno. Ten by řešil, jak reagovat na úplný kolaps uhelného sektoru z ekonomických důvodů před rokem 2030, který je s ohledem na aktuální vývoj na trhu i evropské legislativy pravděpodobný. Nejde o hypotetický, ale již probíhající proces, což dokládá aktuální vývoj na Ostravsku, Sokolovsku a zčásti již i na Mostecku.
Uhelná komise pokračuje v práci a měla by se k finálnímu rozhodování vrátit v následujících týdnech. Zástupci ekologických organizací v Uhelné komisi prosazují, aby zkoumala v první řadě rychlý a spravedlivý útlum uhlí s koncem provozu uhelných elektráren v roce 2030. Včera proto představili pořadí, v jakém by měly být uhelné elektrárny zavírány tak, aby to odpovídalo kritériu emisní intenzity, které si Uhelná komise schválila na svém posledním jednání v červnu. Takový seznam komise opakovaně odmítla vytvořit sama kvůli odporu ze strany zástupců uhelné energetiky. Na dnešním jednání došlo v tomto ohledu k průlomu – oficiální “kill-list” elektráren zpracuje pro komisi druhá pracovní skupina.
Ještě včera ráno to vypadalo, že jeden z předsedů komise, ministr průmyslu Karel Havlíček, bude chtít na dnešním jednání prosadit rozhodnutí o konci spalování uhlí v ČR v roce 2038. Zástupci ekologických organizací proti takovému postupu tvrdě vystoupili, jednak proto, že považují rok 2038 za příliš pozdní z hlediska ochrany klimatu, a také proto, že dosavadní podklady byly pro rozhodnutí zcela nedostatečné a pozdě dodané. Proti zbrklému postupu Uhelné komise se na protestu před Ministerstvem životního prostředí sešla také demonstrace studentů, studentek a dalších aktivních lidí z hnutí Fridays for Future, Limity jsme my a Extinction Rebellion. Před budovou strávili noc z neděle na pondělí. Včera ráno oznámil druhý z předsedů komise – ministr životního prostředí Richard Brabec, že se s ministrem Havlíčkem dohodli na odkladu rozhodování.
Jan Rovenský, člen Uhelné komise za Greenpeace ČR řekl:
“Z dosud zpracovaných oficiálních podkladů vyplývá, že konec uhlí v ČR je možný v roce 2033, a to bez dovozů elektřiny přesahujích 10 procent spotřeby. Tyto podklady přitom významně podceňují tuzemské potenciály obnovitelných zdrojů, se kterými komise pracovala na jaře. Ve skutečnosti by tak mohl být útlum ještě rychlejší, nebo by nemusel tolik využívat zemní plyn.”
Jiří Koželouh z Hnutí DUHA, člen Uhelné komise za asociaci ekologických organizací Zelený kruh, řekl:
“Zásadní problém předložených scénářů je v tom, že žádný z nich nepočítá s aktivním zavíráním uhelných elektráren před rokem 2029. Což vede k absurdní situaci, kdy se předpokládá v roce 2025 vývoz elektřiny v objemu odpovídajícím výrobě největší uhelné elektrárny Počerady.”
Zdůrazňujeme, že výše uvedená vyjádření členů Uhelné komise jsou projevem jejich osobního názoru, respektive názoru Zeleného kruhu a Greenpeace ČR, nikoliv názoru celé Uhelné komise.