#PlastJePast

Zažeň plastové monstrum

Je na čase, aby firmy investovaly a zavedly alternativy, které změní způsob, jakým nám doručují své výrobky a odstraní zbytečné jednorázové plasty.

Jdu do toho

Členské státy Evropské unie dnes definitivně posvětily směrnici omezující znečištění z jednorázových plastů. Státy mají dva roky na její implementaci. Některá původní opatření byla kvůli tlaků konzervativních států – včetně Česka – zmírněna. Například 90% cíl zpětného odběru jednorázových plastových lahví, který měl původně platit od roku 2025, se posunul až na rok 2027.

Právě tento cíl vzbudil největší debatu i v Česku. Zatím neexistuje země, která by ho dokázala splnit bez zavedení zálohového systému na plastové lahve. Zálohový systém již delší dobu funguje v Chorvatsku, Německu, Dánsku, Norsku, Finsku, Švédsku, Holandsku, Estonsku, na Islandu a nově také v Litvě. Do praxe ho zavádějí ve Slovensku, Portugalsku, Turecku a Maltě.

Plastic Bottle Return Trial, London. © Kristian Buus / Greenpeace

Zálohový systém testují i ve Velké Británii. © Kristian Buus / Greenpeace

Česko se přes veškeré studie a analýzy, které potvrzují environmentální i ekonomické benefity zálohového systému jeho zavedení brání. Návrh novely Zákona o obalech z dílny MŽP zavedení záloh efektivně brání, s argumentem, že již dnes vysbíráme přes 80% jednorázových plastových lahví.

Jan Freidinger s Greenpeace k tomu říká:
Ta data, že 82 % lahví se zpětně vybere, vypadají dobře, problém je, že tomu číslo skoro nikdo věří. Ministerstvu ho poskytuje EKOKOM, tedy organizace, která nejvíce vystupuje proti zavedení zálohového systému a číslo nikdo nezávislý nekontroluje. Za poslední rok – tedy zrovna v době kdy se diskutuje o zavedení záloh – ministerstvo sběr “papírové” navýšilo  ze 74 % na 82 %. Jako zpětný odběr úředníci započítali i lahve z komunálního odpadu nebo ty, které vysbírali dobrovolníci v rámci akce Ukliďme Česko. Plnit požadavky evropské směrnice pomocí dobrovolníků je skutečně originální česká cesta. Proč bychom se měli inspirovat v okolních zemích, kde zálohy dobře fungují, když můžeme místo na houby chodit do lesa na petky?”

Cílem směrnice je ale především omezení plastového znečištění, které zamořuje pláže a končí v mořích a oceánech. Evropa není největším znečišťovatelem plasty na světě, přesto je množství odpadu, který končí v životním prostředí, alarmující. Navíc evropské státy svůj plastový odpad masivně vyvážely po mnoho let do Číny a jiných zemí jihovýchodní Asie, kde nemají jistotu, že se odpad nedostává do životního prostředí.

Každý rok se v EU spotřebuje:

  • 580 miliard plastových cigaretových filtrů
  • 46 miliard plastových lahví na nápoje
  • 2,5 miliardy nádob na potraviny
  • 16 miliard plastových kelímků na kávu
  • 36,4 miliardy plastových brček

Většina všech vyrobených plastů končí na skládkách nebo v přírodě. Recykluje se méně než 30 % evropských plastových odpadů, přičemž 40 % z nich je vyváženo, zejména do Asie. Zbytky rybářských zařízení jako sítě a lana, patří mezi deset nejčastějších odpadků na plážích (27 % z celkového počtu). Brčka na pití, které vydaly restaurace rychlého občerstvení v EU za jeden rok, by položené za sebou desetkrát dosáhly na Měsíc a zpět.

Velká část PET lahví stále končí na skládkách. © Greenpeace

Dnes potvrzená směrnice má znečištění jednorázovými plasty zásadním  způsobem omezit. Kromě přísných zákazů deseti nejčastějších a nejproblematičtějších plastů, k nimž většinou existují reálné neplastové alternativy, nabízí nová směrnice celou řadu pořebných systémových změn. Díky nim by mohla Evropa již během několika let ukazovat cestu a nabízet osvědčená řešení i dalším státům světa, především těm, které znečišťují životní prostředí plasty nejvíce.

Hlavní opatření směrnice:

  • Zákaz některých plastových výrobků:  Zákaz se bude vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, boxy na jídlo a pití z polystyrenu nebo výrobky z tzv. oxo plastů, míchátka a tyčky k balónkům, které budou muset být vyráběny výlučně z udržitelnějších materiálů.
  • Cíle snížení spotřeby: Členské státy budou muset omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohou například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.
  • Povinnosti pro výrobce: Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, s úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balónky a lehké plastové tašky. Dostanou také pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.
  • Požadavky na označování: Některé produkty budou muset mít jasné a standardizované označení, které bude obsahovat návod, jak se má odpad odstraňovat, a informace o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky či balonky.
  • Osvětová opatření: Členské státy budou povinny zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.
  • Cíle v oblasti sběru: Členské státy budou povinny do roku 2025 zajistit sběr 77 % a do roku 2029 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, například prostřednictvím systémů vratných záloh a musí zajistit, aby plastové lahve byly do roku 2030 alespoň z 30 % vyrobeny z recyklovaného plastu.