Radka Tížková a její dvě dcery si v těchto dnech připomínají smutné výročí. V neděli 7. července to byl přesně rok, kdy dostaly zprávu, že se Zdeňku Tížkovi stal při práci v dole Bílina pracovní úraz. Na následky popálenin po zasažení elektrickým proudem o tři dny později zemřel ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze. Jeho smrti se přitom možná dalo zabránit, kdyby mu byla rychle poskytnuta potřebná lékařská pomoc.

Přestože od tragické události uplynul rok, pozůstalá manželka a dcery se s ní stále nesrovnaly, jsou zklamané přístupem Severočeských dolů a obávají se, že bezpečnost práce na dole Bílina se ani po nehodě nezvýšila a stále není dostatečná. Nechtějí, aby si další lidé museli procházet tím, co potkalo je. Proto se dcera zesnulého Sandra Kykalová na konci června zúčastnila valné hromady ČEZ, kde na tragédii upozornila a požadovala zvýšení bezpečnosti práce na dole Bílina. Bylo jí řečeno, že zaměstnanci byli varováni před možností úrazů a že firma žádné větší či systémové změny neplánuje.

Pozůstalé po Zdeňku Tížkovi © Greenpeace - Ibra Ibrahimovič

Tížek pracoval v dole jako elektrikář a v osudný den opravoval starší transformátorovou stanici. Podle svědectví přítomných kolegů udělal Tížek při zapojování fází chybu, při níž vznikl elektrický oblouk. Po zásahu elektrickým proudem začal hořet.

Pozůstalé nezpochybňují, že úraz byl způsoben vlastním zaviněním. Podle nich ovšem nebyla Tížkovi po incidentu poskytnuta dostatečná první pomoc. Tížek neměl k dispozici nehořlavý oděv, a proto na něm oblečení po zásahu proudem vzplálo. Jeho kolegové neměli prostředky k jeho uhašení a plameny museli hasit holýma rukama, k dispozici k uhašení plamenů měli jen vlastní hořlavé bundy. Vozidle záchranné služby pak nebyl umožněn rychlý vjezd do areálu dolu. Do nemocnice se tak Tížek dostal až s tříhodinovým zpožděním.

Firma pochybila tím, že rodinu nedostatečně informovala o tom, co se s Tížkem děje. Nesdělila jim například, o jak vážný úraz se jedná nebo do které nemocnice byl Tížek převezen, tyhle informace musela rodina zjišťovat přes známé. Až z telefonického hovoru s představitelem vinohradské nemocnice vyplynulo, že je situace vážná a že mají příbuzné okamžitě přijet. Následně rodina zjistila, že nemocnice ji ani nemohla kontaktovat, protože neměla k dispozici nejen žádné kontakty na blízké osoby, ale dokonce ani žádné informace o identitě pacienta.

Jednání Severočeských dolů po nehodě bylo pro rodinu velkým zklamáním. Přestože Tížek pro firmu pracoval přes 30 let a svou práci měl rád, po úrazu ho firma podle pozůstalých úplně odstřihla. Například předání Tížkových věcí proběhlo nedůstojně na vrátnici. Nikdo z vedení firmy nepřišel na pohřeb, nekondoloval a nezajímal se o to, jak rodina tragédii zvládá. Rodině také nebyla ze strany Severočeských dolů nabídnuta žádná psychologická pomoc.

Sandra Kykalová, dcera zemřelého elektrikáře, říká:
“Já byla v té době v devátém měsíci těhotenství a nevěděla jsem, jestli každou chvíli neporodím, sestra se starala o roční holčičku. Opravdu to bylo náročné v takové situaci organizovat pohřeb. Nikdo z firmy nám s tím nepomohl, nikdo se nezajímal, jak na tom jsme.”

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR, říká:
“Když posloucháte tento příběh, tak vás chvílemi mrazí. Ta nepřipravenost Severočeských dolů pomoci svému vlastnímu zaměstnanci a absence empatie vůči pozůstalým je šokující. Rodině měly v první řadě pomoci odbory, ale ve své roli selhaly. Proto jsme souhlasili s tím, že pomůžeme se zveřejněním detailů této tragédie. Doufáme, že možnost vyprávět svůj příběh a podělit se o svou bolest přinese pozůstalým klid a smíření a že se díky jejich svědectví budou Severočeské doly o své zaměstnance a jejich rodiny starat s respektem, jaký zasluhují.”