Hlavním posláním Ministerstva životního prostředí má být péče o přírodu a zdravé prostředí pro lidi. To by snad mělo být každému jasné. Přesto se po nedávných volbách do Poslanecké sněmovny nejčastěji objevuje jméno kandidáta, který otevřeně deklaruje, že chce ochranu přírody a ekologické politiky rozvrátit.
Ministerstvo životního prostředí je od svého vzniku v roce 1990 ústředním orgánem státní správy s cílem chránit a zlepšovat životní prostředí v České republice. Jeho hlavním posláním je zajistit ochranu přírody, klimatu, vodních zdrojů, ovzduší a půdy, a zároveň se starat o odpadové hospodářství, udržitelné využívání přírodních zdrojů a podporovat ekologickou politiku státu.
Jestli je náplň práce a podstata MŽP známá i Filipovi Turkovi z Motoristů, když prohlašuje, že by byl šéf jeho strany Petr Macinka “skvělý ministr životního prostředí” je otázka. Komu by ale mělo být jasné, co vedení MŽP obnáší, je Andrej Babiš, který se s největší pravděpodobností stane naším příštím premiérem. On nese odpovědnost za to, komu ochranu přírody a zdravého prostředí pro lidi svěří a jestli to bude někdo, kdo bude hájit veřejný zájem, nebo někdo, kdo tento post chce pouze pro to, aby ochrana přírody nestála v cestě zájmům jeho a lidí s ním spojeným.
Co nám hrozí
Motoristé sobě, kteří se o resort hlásí nejhlasitěji, ve svém volebním programu slibují méně státu, nižší byrokracii a zrušení „zbytečných“ dotací včetně těch pro obnovitelné zdroje a ekologické projekty. Program explicitně uvádí, že hodlají zastavit financování obnovitelných zdrojů energie (OZE) a ukončit dotační programy, které podle nich nemají reálný přínos.
Hrozí i to, že by Motoristé na MŽP zlikvidovali co prosadila právě Babišova bývalá vláda, tedy programy, které zavedl tehdejší ministr Richard Brabec, jako podporu obnovy krajiny, zadržování vody nebo modernizaci odpadového hospodářství. Plánují také opustit princip bezzásahovosti v národních parcích. Podle odborníků by to mohlo znamenat návrat k těžbě uhlí, slabší regulace emisí a zásahy do chráněných území.
Samotný Macinka prohlašuje, že by rád „odideologizoval MŽP“ a že by „asi chvíli tekla zelená krev“. Jeho výroky mu v anketě Zelená perla přinesly titul pro nejvíce antiekologický výrok roku. Navíc předseda Moristů Macinka má přímé vazby na uhlobarona Pavla Tykače. Macinka dlouhodobě působí v Institutu Václava Klause, jehož hlavním donorem je právě Tykač.
Motoristé nejsou však jedinou špatnou variantou. V programech některých dalších kandidátů či stran se objevují méně výrazné, ale podobně nebezpečné body. Například obecné výhrady vůči regulacím, sliby „snadnějších pravidel“ bez konkrétních ekologických záruk, bagatelizování klimatické agendy.
Pokud tedy Babiš nabídne ministerstvo životního prostředí někomu bez patřičných záruk, že ochranu životního prostředí bere vážně, může to být začátek jejího výrazného úpadku a rozkladu rezortu, který by ji měl mít na starosti.
Potřebujeme někoho, kdo ochranu přírody bere vážně
Podle ekologických organizací musí být ministr životního prostředí především člověk, který rozumí své roli a chápe, že jeho úkolem je hájit veřejný zájem, ne zájmy průmyslových lobby. Greenpeace Česko společně s Hnutím DUHA, Zeleným kruhem i dalšími upozorňují, že nový ministr musí navázat na to, co resort v minulosti vybudoval: od programů obnovy krajiny a zadržování vody po rozvoj obnovitelných zdrojů a modernizaci odpadového hospodářství. Ministr má být garantem, že ochrana přírody nebude oslabována kvůli krátkodobým politickým dohodám a že procesy jako EIA zůstanou skutečným nástrojem kontroly, ne pouhou formalitou.
Podobný apel přichází i od vědecké obce. V otevřeném dopise adresovaném premiérovi a prezidentovi vědci a odborníci z univerzit, Akademie věd i výzkumných institucí zdůrazňují, že ministerstvo musí být řízeno kompetentním člověkem, který vychází z vědeckých poznatků a rozumí klimatické, hydrologické i ekologické realitě. Jak píší signatáři dopisu, nový ministr by měl pokračovat v krocích, které přispívají k adaptaci krajiny na sucho, k ochraně národních parků, k rozvoji obnovitelných zdrojů a k dodržování mezinárodních závazků v oblasti ochrany klimatu a biodiverzity.
Pokud selže budoucí premiér, zachránit to může ještě prezident
Pokud budoucí premiér selže a rozhodne se svěřit vedení ministerstva někomu, kdo by jeho poslání obrátil naruby, poslední pojistkou, do které vkládáme naše naděje, je prezident. Petr Pavel má možnost navrženého ministra nejmenovat, pokud usoudí, že k tomu není morálně způsobilý a existuje vážný důvod, aby daný rezort s tak zásadním dopadem na zdraví lidí a stav krajiny nevedl.
Prezident má v takové situaci nejen možnost, ale i odpovědnost chránit veřejný zájem. Na Slovensku jsme nedávno viděli, že takový krok může mít zásadní význam: bývalá prezidentka Zuzana Čaputová odmítla jmenovat kandidáta na ministra životního prostředí, který popíral změnu klimatu a veřejně vystupoval proti ekologické politice státu. Tím předešla otevřenému střetu mezi vládou a vědeckou komunitou a zachovala kontinuitu ochrany přírody.
Pavel by měl v případě podobného scénáře jednat stejně. Pokud se premiér rozhodne svěřit ministerstvo lidem, kteří sami sebe prezentují jako odpůrce ekologické politiky, měl by prezident takovou nominaci odmítnout. Ne proto, že jde o politické gesto, ale proto, že jde o obranu základních hodnot jako jsou práva lidí na zdravé prostředí a povinnosti státu přírodu chránit.
