Klimatická konference COP30 v brazilském Belému minulý týden skončila. Letos se o ní mluvilo jako o „konferenci naděje a implementace“. Měla být  momentem, kdy se politické sliby konečně posunou k reálným krokům. Ve výsledku ale spíš znovu poukázala na naléhavost situace a ukázala, kam se svět musí posunout a co je třeba změnit. 

Pozitivní na letošním ročníku bylo to, že o sobě daly výrazně vědět amazonské  komunity a původní obyvatelé. Dlouhodobě upozorňují na ničení pralesa, dopady těžby i zemědělské expanze. Jejich přítomnost a tlak byly v Belému viditelné.Brazílie také oznámila vznik deseti nových chráněných území o rozloze dvacet čtyři tisíc kilometrů čtverečních, která mají být pod ochranou původních obyvatel. Jde o důležitý krok. Přímo pomůže ochraně Amazonie. 

Předsednictví COP30 po uzavření hlavního jednání představilo dvě nové iniciativy. První se věnuje spravedlivému přechodu od fosilních paliv, druhá zastavení a zvrácení odlesňování. I když nejde o oficiální závěry konference, jejich vznik ukazuje, že právě tyto okruhy patřily k největším a nejdůležitějším tématům COP30. 

Důležité jsou také závazky Kolumbie a Nizozemska, že v dubnu 2026 uspořádají mezinárodní konferenci.Jejím hlavním tématem bude odchod od fosilních paliv. Bude to první konference svého druhu,kde státy dostanou prostor pokračovat v debatě o konkrétních krocích pro ukončení spalování uhlí ropy a plynu. 

Spravedlnost jako zásadní bod

COP30 letos otevřela naplno téma klimatické spravedlnosti. Zranitelnější státy – paradoxně často ty které klimatickou krizi nezpůsobily-  jsou nucené čelit jejím dopadům. Potýkají se s extrémními vlnami veder, se suchem, povodněmi a stoupající hladinou moří nebo hurikány.

Úspěchem byla shoda na 59 indikátorech pro sledování úrovně adaptace jednotlivých zemí na dopady změny klimatu včetně zmíněných extrémních projevů počasí. Výsledná dohoda obsahuje dobrovolnou výzvu bohatým státům, aby navýšily finance na adaptaci rozvojových zemí s cílem trojnásobného zvýšení podpory do roku 2035. Není to ale závazné, chybí stanovené výchozí datum financování. A také garance že se peníze k potřebným zemím skutečně dostanou.

Co si z COP30 odnést

COP30 potvrdila, že současná globální klimatická politika naráží na své limity- umí diagnostikovat problémy, ale je nejistá,co se týče jejich léčby. Absence závazků k útlumu fosilních paliv i chybějící konkrétní plán proti odlesňování ukazují, jak hluboko jsou zakořeněné zájmy, které brání skutečné změně. Přesto má  konference svůj význam: znovu odhalila, kdo brzdí posun, kde se lámou vyjednávací linie a také to, jak je těžké prosadit shodu v době rostoucího geopolitického napětí.

Pokud mají příští roky přinést reálný posun, bude nutné opustit prázdné deklarace a přijít s jasnými, měřitelnými závazky — bez manévrovacího prostoru a bez dvojího výkladu.