Pokud patří mezi vaše záliby na Facebooku životní prostředí, zřejmě máte tu smůlu, že vám do feedu stejně jako mně pořád skáče cílená reklama s nápisem Modernizujeme Počerady. Parta dělníků v zelených přilbách se v ní sklání nad plány nové moderní elektrárny. Vypadá to hezky, jenže to není pravda. Vítejte u prvního dílu naší rubriky Rozkrýváme greenwashing.
Elektrárna Počerady je největší hnědouhelná elektrárna a zároveň největší zdroj skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší v České republice. Technologicky jde o projekt z 50. let, který měl být původně postaven v Egyptě, a když z kontraktu sešlo, byl hotový africký projekt použit v severních Čechách. Elektrárna byla uváděna do provozu od roku 1970.
Do konce minulého roku byla elektrárna Počerady v majetku polostátní firmy ČEZ, od 1. ledna ji pak převzala energetická firma Sev.en Energy ve vlastnictví kontroverzního podnikatele Pavla Tykače. Sev.en Energy získala elektrárnu o tři roky dříve, než bylo podle předchozích obchodních jednání mezi společnostmi dohodnuto. Nový vlastník dlouhodobě veřejně proklamuje, že chce elektrárnu modernizovat a že urychlení modernizace je i důvodem, proč převzetí elektrárny proběhlo dříve. Tomuto tvrzení se budeme detailněji věnovat později.
Ve skutečnosti firma Sev.en Energy v tuto chvíli řeší jen základní opravu a instalaci filtrů na zachytávání emisí škodlivých látek u bloku B6, který je na tom v porovnání s ostatními bloky elektrárny – co se týče emisí – nejhůře. Na porovnání vypouštěných škodlivin jednotlivých bloků se můžete podívat zde:
Konkrétní kroky, které provozovatel na svém webu zmiňuje, jsou “oprava turbíny a zařízení strojovny, realizaci opatření pro snížení prachu a oprava kotelny a odsíření”. Plánovaná “modernizace” tak má jen dostat blok B6 na úroveň ostatních bloků, která sama o sobě není ideální, aby mohl tento blok vůbec pokračovat v provozu. Většina počeradských bloků se nyní vejde do současných emisních limitů podle evropské směrnice o průmyslových emisích (IED), které začaly platit na začátku roku 2016 a na jejichž plnění dostala elektrárna Počerady čtyřletou výjimku. Z integrovaného povolení ovšem vyplývá, že kotel na bloku B6 není tyto limity schopen plnit, a proto ho bývalý vlastník ČEZ 1. července 2020 přepnul do tzv. záložního režimu. Ani po letošních stavebních úpravách plánovaných do konce listopadu ovšem blok B6 paradoxně nebude splňovat všechny nové emisní limity platné od srpna letošního roku.
Pro blok B6 i pro ostatní bloky elektrárny totiž provozovatel chce udělení výjimky z nových limitů, o které požádal úřady již předchozí majitel. V rámci výjimky chce Sev.en Energy vypouštět z Počerad až čtyřnásobné množství toxické rtuti, než dovoluje evropský limit na ochranu zdraví. Plnit nebude ani limity pro oxidy dusíku. Původní majitel požadoval výjimku do poloviny roku 2025 a argumentoval tím, že po převzetí elektrárny potřebuje nový vlastník rok a půl na to, aby uvedl elektrárnu do stavu, kdy bude limity plnit. Toto tvrzení potvrdila v řízení o výjimce i firma Sev.en Energy, byť uvedla, že se na modernizaci bude připravovat i nějakou dobu před samotným převzetím elektrárny.
Když firma letos v lednu převzala elektrárnu Počerady o tři roky dříve, dozvěděli jsme se z médií, že důvodem je urychlení modernizace elektrárny. “Chceme totiž co nejdříve připravit Počerady na plnění přísných emisních limitů Evropské unie platných od roku 2021,“ tvrdil tehdy generální ředitel skupiny Sev.en Energy Luboš Pavlas.
Jak moc tedy firma Sev.en Energy stavební úpravy urychlila? Odpověď vás možná překvapí – nijak. V žádosti o výjimku zůstal pro snížení emisí stejný deadline – 30. 6. 2025. Toto datum také potvrdil Krajský úřad Ústeckého kraje, když výjimku pro elektrárnu Počerady udělil. Ekologické organizace včetně Greenpeace se proti tomuto rozhodnutí budou odvolávat, a o věci tak bude rozhodovat Ministerstvo životního prostředí.
Jak již bylo řečeno, investice se týkají bloku 6 a instalace filtrů. Celkovou efektivitu elektrárny to nezlepší, a elektrárna tak zůstane nejméně efektivním zdrojem v ČR, tzn. na vyrobenou jednotku elektřiny a tepla spotřebuje nejvíce uhlí, a tudíž i nejvíce CO2.
Na základě zmíněných skutečností je jasné, že k žádné modernizaci Počerad v tuto chvíli nedochází a v dohledné době se ani žádná neplánuje. Vlastník se naopak snaží investice do filtračních technologií odsouvat na co nejzazší termín pomocí výjimky z nových emisních limitů.
K doplnění kontextu je dobré se podívat i na “modernizaci”, která již v podání Sev.en Energy proběhla v elektrárně Chvaletice v roce 2016. Pardubický kraj tehdy přistoupil na to, že úpravy za 3,5 miliardy korun budou vyřízeny v rámci nepodstatné změny povolení, bez vyhodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. proces EIA) a bez účasti veřejnosti. Vlastník elektrárny tehdy tvrdil, že sníží emise oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek, a prodlouží tak provoz elektrárny až do roku 2030. Kritiku ekologických organizaci, že zvolené technologie jsou nedostatečné, provozovatel elektrárny Chvaletice odmítal.
Generálním dodavatelem stavebních prací byla tradiční strojírenská společnost RIA Královopolská, která kvůli neplacení faktur ze strany Sev.en Energy zbankrotovala a propustila zhruba dvě stovky lidí. Technologie nainstalované ve Chvaleticích se navíc skutečně ukázaly jako nedostatečné a neschopné splnit přísnější emisní limity platné od letošního srpna. Provozovatelé elektrárny proto kvůli příliš vysokým emisím prachu museli vyměnit nově nainstalované elektrostatické odlučovače popílku za látkové filtry. Pro oxidy dusíku a rtuť žádají podobně jako v případě Počerad o výjimku, tu jim ovšem již napodruhé zrušilo Ministerstvo životního prostředí.