K arktické kampani jsem se dostal v létě 2012 víceméně shodou okolností. Vrátil jsem se po dvou letech domů, ze stopovacího výletu z Aljašky do Patagonie a rozhlížel se, co bych mohl dělat. A šel jsem pracovat pro Greenpeace. Globální kampaň této environmentální organizace tehdy řešila, jak ukázat problematiku klimatických změn jednodušeji, přístupněji a méně technicky. Vyloženě se nabízelo zaměřit se na Arktidu a vyprávět příběh, v němž se překrásná a téměř nedotčená příroda zásadně mění vinou člověka.
Kvůli spalování fosilních paliv se Arktida rychle ohřívá, led a permafrost taje. Ekosystémy jsou na pokraji kolapsu. Mořského ledu ubývá tak rychle, že od prvních měření 1979 do roku 2012 ubylo v letních měsících 55 % jeho rozlohy (což je plocha celé EU). Fosilní průmysl v tom ale místo varování viděl skvělou příležitost, jak se dostat k ropě, která byla dříve schovaná pod ledem. Jenže kvůli spalování této ropy by se země ještě více ohřála, a tání by se tak urychlilo. Začarovaný kruh, který se nesmí roztočit.
Je dobré si také uvědomit, že možnost na takto nepřístupném místě zasáhnout v případě nějaké nehody, je velice omezená. Možná si vzpomenete, že i ve skvěle přístupném Mexickém zálivu trvalo 3 měsíce, než se povedlo zastavit únik ropy po výbuchu plošiny Deepwater Horizon. Kolik let by to asi trvalo daleko na severu, kde je moře bez ledu jen několik málo měsíců? Přesto všechno měli téměř všechny velké ropné firmy plány v Arktidě ropu těžit. Nejdále s plány na masivní těžbu byl Shell u břehů Aljašky. V letním období, kdy je Čukotské moře bez ledu, chtěl nejdříve vyvrtat několik průzkumných vrtů.
Mise jako stvořená pro Greenpeace – přinést k lidem na lokální úroveň svědectví z dalekého a nedostupného místa, kde se děje planetě příkoří a s pomocí lidí po celém světě ho globálním tlakem zastavit. Často jsme sice slýchali, že proti jedné z nejbohatších firem světa nemáme šanci, že už je rozhodnuto a že nebudeme schopni jí v těžbě zabránit. Podobně nepravděpodobně se ale zpočátku jevil i zákaz komerčního lovu velryb, omezení testů jaderných zbraní či zákaz vyhazování toxického odpadu do moře. A tak jsme se do kampaně za záchranu Arktidy jako David proti Goliáši pustili na celém světě a začali sbíráním podpisů pod globální petici za vyhlášení chráněné arktické rezervace budovat hnutí.
V České republice jsme navštívili uhelný důl v Beskydech, protože i spalování uhlí přispívá ke změnám klimatu, v létě objížděli festivaly s kostýmy ledních medvědů a vysvětlovali, co se děje v Arktidě a jak slouží toto území jako lednice a zajišťuje nám mírné střídavé počasí, na které jsme zvyklí. Uspořádali jsme medvědí cyklojízdu Prahou. Lední medvědi navštívili Medvědín a fotili se ze známými osobnostmi. Na benzínovou pumpu Shellu na pražském přivezli těžební soupravu a s heslem “Kdo jinému jámu vrtá, sám do ní Shell” ji na několik hodin uzavřeli. Lední medvědice Paula, která vypadala jako živá, objížděla česká města a upozorňovala na všechny neúspěchy a nehody Shellu. A že jich bylo. Vždyť Shell jen v přípravné fázi havaroval a najel na mělčinu s jednou svou ropnou plošinou a jedním vypůjčeným ledoborcem.
Vysvětlit, že Shell je záporák, jsme se snažili i jeho dlouhodobému obchodnímu partnerovi – firmě Lego. Když to nešlo domluvou, vylezli jsme na kladenskou továrnu Lego a nechali legáčky uklízet po Shellu ropnou skvrnu, aby bylo jasné, jakou roli firma Lego pro ropnou společnost hraje.
Abychom ukázali absurdnost těžby v dechberoucí arktické přírodě, uspořádali jsme vodáckou plavbu po řece Vltavě, která skončila u obří těžební plošiny pod Krumlovským zámkem. Proč? Protože těžit v panenské přírodě Arktidy je podobně bizarní jako postavit ropnou pločinu v historickém centru Českého Krumlova.
Po celém světě, lední medvědi blokovali benzínové pumpy, či dokonce pronásledovali i generálního ředitele. Všude, kde se objevila firma Shell, se dříve nebo později objevilo i upozornění na její špinavé plány. Reputace firmy začala být tak špatná, že i Lego s ní nakonec po dlouhých 50 letech ukončilo spolupráci. Navíc se Shellu u Aljašky nepovedlo za několik let ani vyvrtat plánované průzkumné vrty, natož začít s těžbou. V roce 2015 tedy Shell kvůli celosvětovém odporu veřejnosti a poté, co za přípravu projektu utratil 7 miliard dolarů, ukončil veškeré pokusy o těžbu ropy v Arktidě. Oficiální zdůvodnění? V nalezištích, které předtím firma vychválila, je prý nedostatek ropy. Spektakulární neúspěch Shellu pak odradil od arktických dobrodružství i další ropné firmy. Ale na jak dlouho?
Arktida čelí vedle nesmyslné těžby ropy řadě dalších hrozeb. A oceány jsou kvůli lidské činnosti na pokraji kolapsu. Musíme bezprodleně zajistit, aby bylo co nejdříve chráněno alespoň 30 % plochy volných moří.
Petr Kucka je bývalý programový ředitel a vedoucí arktické kampaně Greenpeace ČR.
Je čas vybudovat oceánské rezervace a dát naději našim oceánům a životu v nich.