Už několik týdnů se v Evropské unii řeší nový balíček sankcí proti Rusku, který by měl obsahovat i závazek na postupné ukončení dovozu ruské ropy do konce letošního roku. Ministři a premiéři se kvůli němu sejdou na mimořádném summitu EU na konci května. Snahu skoncovat s ruskou ropou, která financuje právě probíhající ruskou agresi na Ukrajině, blokuje Maďarsko. Česko a Slovensko zaujímají alibistický přístup, protože jsou ochotné konec ruské ropy podpořit, ale jen v případě, že pro ně nebude po nějakou dobu platit. Česko by mohlo získat výjimku do poloviny a Slovensko až do konce roku 2024.
Premiér Petr Fiala argumentuje tím, že „sankce nesmí poškodit více české občany než Ruskou federaci„. Co tím přesně myslí, není úplně jasné, ale dá se předpokládat, že největší obavy vzbuzují dva možné negativní dopady konce dovozu ruské ropy – cenový šok a akutní nedostatek ropy a s ním spojený kolaps dopravy lidí a zboží. Pojďme si rozebrat, nakolik jsou tyto hrozby reálné a nakolik jde jen o neopodstatněnou paniku a strach z neznámého.
1. Ceny ropy se vytvářejí na společné burze
Ropné embargo vůči ruské ropě, na němž se nyní domlouvají evropské státy, není úplně prvním svého druhu na světě. Můžeme se tak podívat, jak fungovala a jaký měla dopad na ceny embarga uvalená v minulosti, dobrým příkladem je například obdobné ropné embargo Spojených států proti Íránu. I v tomto případě bylo zaváděno postupně a obchodníci mohli po určitou dobu dál nakupovat íránskou ropu za podmínky, že jejich země její nákupy významně omezily. Výsledkem byl propad prodeje íránské ropy na pětinu původního objemu, zatímco k výraznému cenovému šoku ve světě nedošlo.
Ceny ropy se nyní zvyšují hlavně kvůli válce na Ukrajině a dá se předpokládat, že se budou zvyšovat i nadále, ať už to s ropným embargem dopadne jakkoli. Některé významné evropské země, včetně Německa, už se nechaly slyšet, že dovoz ropy z Ruska ukončí v následujících měsících i v případě, že se na tom nedohodne unijní sedmadvacítka. A je nutné si uvědomit, že na ceny ropy nebude mít rozhodnutí Fialovy vlády ohledně ukončení či neukončení dovozu ruské ropy do Česka pražádný vliv.
Ropa je globálně obchodovaná komodita a její cena se vytváří na energetických burzách. Nejdůležitějším ukazatelem je index severomořské ropy BRENT, který udává cenu zhruba pro dvě třetiny veškeré celosvětově obchodované ropy. Cena ropy se vytváří hlavně na základě tzv. futures kontraktů, které zohledňují spekulace, kolik by ropa mohla stát v budoucnosti.
Na rozdíl od většiny produktů tak nejsou ceny ropy určovány výhradně nabídkou, poptávkou a náladou na trhu vůči fyzickému produktu, ale nabídka, poptávka a nálada vůči futures kontraktům, s nimiž ve velkém obchodují spekulanti. Proto je v okamžicích krize cena ropy značně nafouklá a proto největší cenový šok přišel v době paniky na trhu po napadení Ukrajiny Ruskem, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít. A to přesto, že dodávky ropy do Evropy (nabídka) se po začátku invaze vůbec nesnížily. Nemusí se nám to líbit, ale tak prostě současná ekonomika a kapitalistický systém funguje.
Pokud se Česko neodstřihne od ruské ropy, nijak se mu tím cena ropy nesníží, ani se její zdražování nezastaví. Cena ropy v Česku bude stejně vysoká jako jinde v Evropě, protože evropská burza nebude brát příliš ohled na rozhodnutí tak malého státu, jakým je Česko, když téměř všechny ostatní státy Unie dovoz ruské ropy ukončí. Takže dilema není o tom, jestli může Česko mít levnou nebo drahou ropu, ale zda bude odebírat drahou ropu z Ruska, a financovat tak válku na Ukrajině, nebo zda bude odebírat stejně drahou ropu odjinud, mít svědomí čisté a přispívat k tomu, aby válka co nejdříve skončila kvůli nedostatku financí.
2. Máme ropu odjinud i strategické rezervy
Další problém, který může teoreticky s koncem dovozu ruské ropy nastat, je fyzický nedostatek této komodity. Česko si dokáže vyrobit samo jen 2 % ropy, kterou spotřebovává. Dovoz z Ruska pokrývá 48 % spotřeby, zbytek odebírá Česko z ropovodu IKL/TAL, který vede z italského Terstu přes německý Ingolstadt. Tento ropovod významně zásobuje i Rakousko a část Německa.
Společnost SIAT-TAL již dříve prohlásila, že je schopná zvýšit okamžitě a výrazně dodávky do střední Evropy tak, aby dodávky ropy do Česka zdvojnásobila, a vykryla tak veškerou poptávku po ruské ropě. Zároveň může posílat i středně sirnou ropu podobného složení, jaké má ta ruská a jakou je schopná zpracovávat rafinerie v Litvínově. Ta patří polské firmě PKN Orlen, která taktéž potvrdila, že je na konec dovozu ruské ropy připravena a že zvládne zásobovat Česko ropou i po uvalení dalších mezinárodních sankcí.
Tak kde je vlastně problém? Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely a společnosti MERO, která provozuje ropovody IKL a Družba na českém území, je úzkým hrdlem nedostatečná kapacita ropovodu na cestě z Německa do Česka. Síkela uvedl, že okamžitě jsme schopní nahradit jen dvě třetiny ruské ropy, zbytek by měla vyřešit instalace dalších čerpadel. A právě kvůli nim prý vláda požaduje odklad konce ruské ropy o dva roky.
Když vezmeme pana ministra za slovo a budeme mu věřit, že jsme okamžitě schopni jen dvě třetiny ruské ropy, vyplývá z toho, že potřebujeme v dodávkách nahradit 16 % současné spotřeby ropy a 84 % jsme již dnes schopní pokrýt jednoduchou náhradou za jiný zdroj.
Je otázka, nakolik v souvislosti s rostoucími cenami jezdí lidé méně či plynuleji, aby šetřili svou spotřebu a své peněženky. Taková data u ropy nemáme, ale ukazuje se, že například u drahého plynu došlo ke snížení spotřeby o 18 procent. Možná tak jsme již dnes schopní nahradit současnou spotřebu. Ale i kdyby ne, stát má mnoho možností, jak může spotřebu ropy snižovat, a dosáhnout tak konce dovozu ruské ropy dříve než v polovině roku 2024. Mezi ně patří například podpora veřejné dopravy, cyklistiky a nákladní dopravy na železnici či opětovné zavádění práce na home office. Podle analýzy kolegů z Greenpeace CEE se dá takovými opatřeními snížit spotřeba ruské ropy v Evropě snížit o 28 %, což by Česku bohatě stačilo k urychlení konce dovozu ruské ropy.
Ale připusťmě ještě na okamžik, že spotřeba zůstává stejná, Česko není schopné ji snížit a není schopné dovézt dostatek. Nastal by v takovém případě kritický nedostatek ropy a kolaps průmyslu i zásobování? Odpověď je jasná – ne. Česká republika má totiž v tuto chvíli strategické zásoby, které jsou schopné pokrýt současnou spotřebu (tedy spotřebu bez opatření na její snížení, které jsme probrali výše) po celých 94 dní. Vlastně to znamená, že kdyby od 1. ledna nedodávalo Česko žádnou ruskou ropu, vydrží do poloviny roku 2024 jen s maximálními možnými dodávkami z ropovodu IKL a se strategickými zásobami a ještě mu ropa zhruba na týden zbyde. Takže ani akutní nedostatek ropy a s ním spojené komplikace po případném ukončení dovozu z Ruska na konci roku v Česku nehrozí.
Můžeme jen spekulovat, jestli pan premiér Fiala neměl na mysli ještě jiné negativní dopady na české obyvatele, kterým chce česká vláda zabránit tím, že se vyhne povinnosti zakázat dovoz ruské ropy. Ale je jasné, že pokud Česko bude pokračovat v nákupu ruské ropy, žádnou výhodnější cenu pro lidi to nezajistí. A v případě konce dovozu ruské ropy žádný kolaps civilizace nehrozí. Naopak, pokud se nepřidáme ke státům, které dovoz ruské ropy zastaví, znamená to mezinárodní ostudu a přímou finanční podporu války na Ukrajině a zabíjení civilistů.