Jak bude vypadat Národní park České Švýcarsko po požáru?

Jak bude vypadat České Švýcarsko přesně nevíme, ale představíme vám, co udělala příroda po požáru v roce 2006. Z pohledu nás lidí je takový požár katastrofa. Z pohledu přírody to tak být ale nemusí. V článku se budeme věnovat pouze přírodě. Vycházíme z Facebook příspěvků ing. Viléma Jurka (s jeho souhlasem), který les po požáru v roce 2006 dokumentoval, v roce 2009 obhájil diplomovou práci na téma sukcese dřevin po lesním požáru přímo v Národním parku.

V červenci 2006 vypukl v Národním parku požár, který zničil nejméně dvacet hektarů lesa ve skalách nad obcí Jetřichovice. Zasahovalo 27 hasičských jednotek s více než třiceti auty a dvěma vrtulníky. Podrobněji článek na Aktuálně.

Požáry jsou přirozený proces a příroda si s nimi umí poradit. Ohně jsou „katastrofy“, ale pro přírodu nenemusí znamenat konec, zkázu, záhubu, zmar. Občas se používá parafráze básně Jaroslava Seiferta: každého dne se něco končí… něco překrásného se počíná.

V USA rozlišují „oheň žádoucí“ (prescribed fire) a „oheň divoký“ (wild fire). V případě žádoucího ohně se nezasahuje, nejsou-li ohroženy lidské životy a majetky a nehrozí rozšíření ohně do dalších lesních porostů. Zabezpečuje se okolí a je snaha, aby vyhořelo epicentrum, koupou se příkopy, chladí se strategické objekty apod. Pokud hrozí nebezpečí, je požár vyhodnocen jako „divoký“, je nutné zasáhnout a už to doslova lítá.

Že se mluví o lesních požárech v přírodovědném kontextu je nesmírně důležité pro osvětu. Když jsem kdysi psal diplomku, tak jsem se setkával s úžasem mého okolí: „to je hrozné… uff… všechno zničeno… konec světa… katastrofa… to je tam fakt tak zelené?“ Jenže ono to pro přírodu není nic strašného. Když to přirovnám k sesuvu svahu. Dojde ke zničení jedné plochy, aby vznikla kousek dál nová, možná ještě lepší. Teď po požáru se třeba eliminují jehličnany a bude větší zastoupení listnáčů. Lesy se dělí na lesy zvláštního určení a hospodářské (dle lesního zákona).

Lesy zvláštního určení jsou třeba ty školní, lázeňské, parkové, oborové nebo ty v chráněných územích. Pokud se jedná o hospodářský les, vzniká majiteli/správci škoda. Čím toho míň shoří, tím víc mu zůstane v kapse, ale i na obnovu, protože je potřeba les obnovit, resp. zajistit umělou nebo přirozenou cestou. Proto v hospodářských lesích není oheň žádoucí ani z pohledu ochrany přírody.

Přirovnání – byť se ukazuje, že vypalovaní travních porostů ve stepních lokalitách má blahodárné účinky, neznamená to, že zemědělci zapálím pole s pšenicí, protože tu oheň byl dávno před tou vysetou pšenicí. Nejlepší je, aby nehořelo v produkčních lesích vůbec. Co se týče lesů v ochráněném režimu (pozor, ochranné lesy je další kategorie lesa, neplést si). Berme to ve velké, ale opravdu velké zkratce tak, že máme lesy přirozené („pralesy“, Boubín, Žofín aj.) a kulturní lesy. Oba, řekněme základní typ ochranářských lesů, mají jedno společně. Jsou to přirozené disturbance – narušovaní způsobené povodněmi, záplavami, sesuvy, větrem nebo ohněm. Bez takových zvratů by tyto typy lesů nebyly významné po stránce biodiverzity nebo třeba i estetiky. Samozřejmě se lesy v NPČŠ se počítají do těch chráněných. Nesmírně cenné jsou přirozeně vzniklé lesy, jak jinak po požárech.

Na závěr komentář k fotografiím. V NPČŠ jsem nebyl pět let; naposled v roce 2016 na měření po deseti letech po požáru. Vloni se dělalo další měření, které prováděl Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Odbor ekologie lesa v Brně. Proto jsem poprosil kolegy Dášu a Honzu, zda by mi dovolili sdílet jejich fotografie z místa, kde před 15 lety hořelo. Katastrofa? Možná v roce 2006, ale dnes? Myslím si, že za rok bude scénář obdobný, bohužel ve větší míře. Fakt nebojte, ono to zaroste. „Do roka a do dne!“ Krajina, resp. příroda si pamatuje, na oheň je zvyklá a uzpůsobena. My, moderní lidí nejsme na oheň ani zvyklí, ani uzpůsobení.“

Stejný text i s fotkami najdete i na Twitter vláknu Fakt o klimatu.