Když někomu něco rozbijete, zaplatíte to. Když někomu vylijete pití, koupíte mu nové. Když něco pokazíte, napravíte to. Není tomu tak? Existují jednoduché zásady, které považujeme za samozřejmé. Na těchto principech stojí naše společnost a očekáváme je jeden od druhého.
Přesto se tyto základní hodnoty v jednom zásadním případě úplně vytrácejí: když jde o klimatickou krizi. Planeta, kterou nazýváme domovem, je rozbitá. Dopady změny klimatu jsou ničivé a v mnoha ohledech nevratné. A přesto se zdá, že neplatí ti, kdo ji rozbili, ale právě naopak, platíme za to my všichni.
Planeta Země je rozbitá, následky neseme my všichni
Sucha, povodně, požáry, vlny veder. Extrémní projevy počasí se stávají novým normálem po celém světě. Klimatická krize už není abstraktní hrozba v daleké budoucnosti. Ničí úrodu, zdraví, domovy a živobytí lidí. A způsobuje stále větší škody: finanční, sociální i lidské.
Rok 2024 byl opět nejteplejší v historii měření. Jen během něj došlo k více než 150 extrémním projevům počasí po celém světě, včetně ničivých záplav, požárů či vln veder, které si vyžádaly stovky lidských životů, miliardové škody, vysídlily přes 800 000 lidí a ničily úrodu i infrastrukturu po celém světě.
Jen nedávno čelila Evropa smrtící vlně veder. Mezi 23. červnem a 2. červencem 2025 bylo zaznamenáno 2 300 úmrtí ve 12 městech, přičemž 1 500 z nich – tedy cca 65 % – bylo způsobeno změnou klimatu. To znamená, že se podle vědců a vědkyň počet úmrtí kvůli horku ztrojnásobil. Nová studie z WWA/Imperial College zdůrazňuje, že příčinou tohoto dramatického nárůstu úmrtí je růst teplot o 2 až 4 °C ve většině evropských měst. Efekt “tropických nocí”, kdy teploty neklesají ani v noci, zesiluje zdravotní rizika zejména pro starší obyvatele, kteří představovali 88 % úmrtí přisouzených klimatické změně. Každá vypuštěná tuna CO2 přispívá k větším budoucím klimatickým změnám, a tak zvětšuje budoucí negativní dopady na lidské životy, hospodářství i ekosystémy.
Česká republika není výjimkou. V posledních letech jsme zažili nejen rekordní sucha ale i ničivé záplavy, krupobití a výkyvy teplot, které ničily úrodu, infrastrukturu i zdraví lidí. Loňské záplavy podle dat ČSÚ poškodily stovky domů, infrastruktury i obecní vybavenosti.
Vedle fyzických a lidských ztrát čelíme ekonomickým dopadům. V roce 2023 čelilo 1,3 milionu Čechů energetické chudobě – existenčnímu stavu, kdy lidé nestačí pokrýt základní náklady na energii. Rodiny omezují topení, elektřinu či potraviny, zatímco znečišťovatelé vydělávají dál.
Kdo klima a naši planetu ničí, víme
Firmy, které těží a spalují fosilní paliva, vědí už desítky let, že přispívají ke klimatické krizi. Všechny potřebné informace měly už před mnoha dekádami, přesto ti největší znečišťovatelé pokračovali ve své činnosti dál. Analýza Carbon Majors ukazuje, že přibližně 50 % emisí světového CO₂ pochází od 36 korporací, včetně největších ExxonMobil, Shell, BP, TotalEnergies a u nás EPH nebo Sev.en.
V roce 2024 si přitom pět světových fosilních gigantů rozdělilo více než 100 miliard dolarů zisku tolik potřebných pro předcházení krizím nebo obnovu po škodách. České firmy Pavla Tykače (Sev.en) a Daniela Křetínského (EPH) celkem inkasovaly desítky miliard korun v období energetické krize v době, kdy na lidé těžce dopadaly vysoké ceny energií.
Tato koncentrace bohatství v rukou těch, kdo přispěli ke krizi, je jasným důkazem nespravedlnosti: my máme platit, oni profitují. A co je nejhorší, politici a političky s tím vůbec nic nedělají. I díky jejich nečinnosti se znečišťovatelé vyhýbají daním, přesouvají zisky do zahraničí a využívají legislativní mezery.
Výsledkem je systém, ve kterém ti, kdo nesou nejmenší vinu, nesou největší náklady, zatímco původci krize zůstávají bez odpovědnosti.
Greenpeace Česká republika se proto přidává k pobočkám Greenpeace po celém světě a spouští kampaň Znečišťovatelé platí (s celosvětovou peticí Polluters Pay Pact), která požaduje jasné řešení: Ti, kdo klimatickou krizi způsobují, musí nést spravedlivý podíl nákladů na její dopady.
Vyzýváme vládu České republiky, aby zavedla novou daň či poplatek pro fosilní firmy, který naváže na končící daň z mimořádných zisků (tzv. windfall tax), která v České republice skončí letos. Tento mechanismus by přesměroval peníze z kapes znečišťovatelů tam, kde jsou nejvíc potřeba:
- na financování klimatických opatření, například záchranných složek, krizovou připravenost a varovné systémy při extrémech počasí
- na podporu zasažených komunit, například podporu domácností v energetické tísni
- na přípravu infrastruktury na další výkyvy počasí, například budov, silnic, dopravy, kanalizace
- a na ochranu zdraví a životů lidí, zdravotní a sociální pomoc lidem, kteří na klimatickou krizi už doplatili nejvíc
Daň ve výši 5 dolarů za tunu CO₂ (což činí přibližně 115 Kč) by podle výpočtů do roku 2030 mohla globálně vygenerovat až 900 miliard dolarů (více než 20 bilionů korun). To jsou zdroje, které můžeme nasměrovat tam, kde jich je dnes zoufalý nedostatek.
Tahle změna není radikální. Je to návrat k férovosti a zodpovědnosti a k principům, které běžně ve společnosti dodržujeme. Když něco rozbiju, zaplatím za to. Klíčem jsou dobrá pravidla, která platí pro všechny, tedy i pro znečišťovatele. K tomu potřebujeme hlavně politickou vůli taková pravidla zavést a hlídat.
Společně můžeme přimět vládu, aby zavedla spravedlivý systém a zajistila, že náklady klimatické krize konečně ponesou ti, kdo ji způsobují.
