Vánoce jsou tady! Asi nebudou bílé, spíše na blátě, s teplotou okolo 10 °C. Rodiny ale přesto určitě zasednou k štědrovečerním stolům, budou se rozdávat dárky, oči dětí budou zářit nedočkavostí, někteří vyrazí na půlnoční mši. Během svátků vám začnou na návštěvy přicházet příbuzní, které možná ani neznáte, případně to budete vy, kdo se objeví doma u někoho, koho třeba i celý rok neviděl. Pokud chcete překonat trapné ticho, které po vyčerpání obvyklých témat panuje a nechcete se společně dívat na Tři oříšky pro popelku, máme pro vás návod, jak začít mluvit o klimatické krizi.
Protože, jakkoli vám může zdát klimatická změna vánočním svátkům tématicky vzdálená, z výzkumů vyplývá, že čím více se o lidé o klimatu baví, tím realističtější o ni mají představy. A proto, pokud vám není klimatická změna lhostejná a chtěli byste udělat první krok pro ochranu klimatu, vánoce jsou paradoxně jedno z nejlepších období, kdy začít. Způsob je jednoduchý, prostě „o tom” začněte mluvit. My vám pomůžeme 11 body, které vás navedou, jak takovou diskuzí začít a vést.

- Začněte u sebe. Pokud chcete začít konverzaci o klimatické krizi, odpovězte nejdříve upřímně sami sobě, proč je pro vás tak důležitá. Získejte přehled o vlastních znalostech, emocích i nedostatcích. Porozumíte pak lépe i ostatním.
- Žádný učený z nebe nespadl. Počítejte s tím, že mluvit o klimatické krizi je obtížné a je třeba praxe, abyste byli s výsledkem úplně spokojeni. Nečekejte tedy od sebe výkony prvotřídního řečníka. Důležité je začít, dokonalosti dosáhnete později.
- V úvodu rozhovoru se zeptejte, zda by ostatním takové téma nevadilo. Například: “Docela mě zajímá klimatická krize / postoj Gréty, považuji to za důležité, vadilo by vám, kdybychom se o tomhle tématu začali bavit?” Dáte tak ostatním příležitost svobodně do diskuze vstoupit. Místo toho, abyste ostatní do diskuze tlačili, snažte se je získat a nechte jim svobodu i odejít.
- Myslete na prostředí, ve kterém konverzaci budete vést. Do obtížného tématu se lépe vstupuje během pohodového večera s čajem a cukrovím, než na rozjařeném pivním večírku.
- Začněte otázkou na obecnější témata, které zná každý. Zaprvé zjistíte, co si myslí ostatní, zadruhé získáte představu o tom, jak dále pokračovat. Dobrým začátkem je například: “Co si myslíte o Grétě?” “Co vlastně o klimatické změně víte?” A pak poslouchejte, snažte se porozumět.
- Pokračujte další otázkou. Nyní je vaším cílem získat představu o tom, jaké mají lidé pocity. Mají z klimatické krize strach, obavy, jsou nadšeni? Popište své vlastní pocity i emoce a opět, poslouchejte co říkají ostatní. Dobrá otázka je například: “Když se řekne klimatická změna, co vlastně cítíte?”
- Zeptejte se na názory, jak klimatickou krizi podle ostatních řešit. Jakou mají lidé představu o tom, co by se mělo stát, pokud vůbec něco? Nebojte se přicházet s vlastními postoji, ale opět, nechte prostor ostatním.
- Další otázkou se snažte zjistit, co jsou sami lidé ochotni pro řešení klimatické krize udělat. Zkuste nabízet řešení, o kterých jste sami přesvědčeni, že mohou pomoci. Zkuste najít smysluplnou rovnováhu mezi nutností systémových změn i individuálních činností. Obojí je pro řešení klimatické krize třeba.
- “Chtěli byste se dozvědět o klimatické krizi něco víc? Je něco, co cítíte, že byste chtěli vědět?” S těmito otázkami vstupujete ještě na tenčí led, než na kterém jste byli doposud. Při záporné odpovědi nikoho nepoučujte, při kladné odpovědi představte odkud čerpáte informace vy sami, představte české vědce a instituce, které se klimatickou změnou zabývají. Inspiraci nejdete například zde.
- Jsme u poslední otázky. “Vadilo by vám, kdybychom se o klimatu bavili i jindy?” Pokud ostatní nebudou souhlasit, nevadí. Naopak, pokud budou souhlasit, je to výborná zpráva. Skvělá příležitost zopakovat takovou diskuzi již méně strukturovaně, hlouběji probírat jednotlivá témata a najít klíč k řešení.
- Jak ve svých přednáškách a článcích zmiňuje jedna z předních amerických klimatoložek Katharina Hayhoe, “tou nejdůležitější věcí v řešení klimatické krize je o ní začít mluvit”. Spíše než abyste ostatní přesvědčovali o tvrdých datech, snažte se najít co vás spojuje. Protože pro řešení klimatické krize potřebujeme každého. Jsme v tom spolu.
Přejeme vám krásné vánoce, hodně podnětných diskuzí a rodinnou pohodu. Budeme rádi, když se podělíte o to, co se vám povedlo a nepovedlo.
Při psaní článku jsme vycházeli z následujícího anglického originálu. How to Have a Useful Conversation About Climate Change in 11 Steps
Diskuse
Jakápak klimatická krize prosímvás? Klima se měnilo v minulosti , mění se v přítomnosti a to samé bude dělat i v budoucnu. Tudíž není třeba dělat si z toho těżkou hlavu, jakožto lidé jsme přizpůsobiví a šikovní , takže hospodaření prostě uzpůsobíme jiným klimatickým podmínkám. A vůbec mně nějaká krize neděsí , spíš mně děsí to solární monstrum co nám vyrostlo na poli za barákem a rostoucí cena elektřiny , která roste pro to že takových monster u nás vyrostla spousta.
Dobrý den, Tomáši. Děkujeme za další komentář. Jak jsem již psal v jiné odpovědi, klima se měnilo a měnit bude. To ale neznamená, že by jej nemohl nyní ovlivňovat svou činnosti člověk. Přizpůsobit hospodaření novým klimatickým podmínkám zcela jistě nebude možné. Zatím vše vypadá tak, že se zvedne globální teplota minimálně o 2 °C do roku 2050, do roku 2010 o více jak 5 °C (záleží samozřejmě na emisním scénáři, ale udávám schválně nízké odhady). A jen pro vaši představu, rozdíl mezi průměrnou globální teplotou během poslední doby ledové a teplotou před začátkem průmyslové revoluce je 4 °C. Růst teploty bude znamenat rozvrat počasí, častější extrémy, růst hladiny moří spolu s neobyvatelností některých oblastní Země. Na to adaptovat jednoduše nepůjde...Cena solární energie velmi rychle klesá, i bez dotací je již nyní na úrovni ceny energie z fosilních paliv. Bohužel nemůžeme za to, že naši politici nedokázali včas schválit změnu zákona, nebyli schopni reagovat na vývoj technologii a vytvořili solární barony se spoustou negativních dopadů. Přejeme pěkný den. Milan Vítek, Greenpeace ČR
Ještě drobná oprava. V komentáři jsem místo roku 2100 napsal rok 2010.