Vrchní soud v Praze opět nařídil předběžné opatření, které zakazuje Greenpeace šířit parodicky upravený reklamní spot společnosti ČEZ, přestože bylo toto opatření v dubnu tohoto roku zrušeno nálezem Ústavního soudu. Ten rozhodl, že předběžné opatření ve prospěch společnosti ČEZ je porušením práva na spravedlivý proces a práva na svobodu projevu. Greenpeace se proti novému předběžnému opatření bude bránit další ústavní stížností. Podle ekologické organizace se firma ČEZ soudními spory snaží umlčet kritiku svého uhelného podnikání.
Právník Pavel Uhl zastupující Greenpeace říká:
“Opětovné rozhodnutí je podle našeho názoru v rozporu se závazným právním názorem nálezu Ústavního soudu v této věci, podle něhož zásah do svobody projevu za účelem ochrany autorských práv může být zcela výjimečný za velmi mimořádných podmínek. Vrchní soud v Praze tento názor pominul a stanovil pravidlo, že svobody projevu Greenpeace končí tam, kde začínají autorské videozáběry, které si firma ČEZ nakoupila.”
Organizace Greenpeace vytvořila v letech 2018 a 2019 několik videí, která zesměšňovala tehdejší reklamy společnosti ČEZ, a upozorňovala na fakt, že přestože reklamy vzbuzují dojem ekologické uvědomělosti firmy, ve skutečnosti je ČEZ 4. největším znečišťovatelem ovzduší v EU.
Čtvrté místo v žebříčku znečišťovatelů obsadil ČEZ ve studii evropských ekologických organizací Poslední nádech. Českou verzi studie společně s první upravenou reklamou zveřejnila organizace Greenpeace 30. listopadu 2018, tedy ve stejný den, kdy probíhala mimořádná valná hromada firmy ČEZ. Soudní spory s firmou ČEZ se táhnou již druhým rokem.
Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace, říká:
“Soudce Vrchního soudu jsme svou parodií asi moc nepobavili, a tak nám ukázali, jak se to dělá, a udělali skvělou parodii na rozsudek. Došli k nesprávnému a nesmyslnému závěru, že organizace Greenpeace upravila greenwashingové reklamy firmy ČEZ, aby si ušetřila práci a nemusela vytvářet vlastní videozáběry. Měli jsme celou řadu důvodů, proč jsme reklamy, které líčí ČEZ jako nejzelenější firmu světa, postavili do jiného kontextu a poukázali na jejich absurditu. Rozhodně jsme to ale nedělali z lenosti. Navíc kdyby si každý, kdo chce něco parodovat, dal tu práci a vytvořil si vždy a všude vlastní autorské záběry, nemusel by autorský zákoník obsahovat výjimku pro užití cizího díla za účelem parodií.”
