Greenpeace Česká republika dnes představilo novou ekonomickou studii „Daň z nadměrných zisků znečišťovatelů: nevyužitý potenciál“. Studie ukazuje, že pokud by energetické firmy a fosilní společnosti dlouhodobě profitující z prohlubování klimatické krize odváděly daň z nadměrných zisků nad běžnou úroveň, mohla by Česká republika získávat stabilní příjmy v řádu desítek miliard korun ročně, a při plošném uplatnění napříč ekonomikou dokonce více než 200 miliard korun ročně.

Jaroslav Bican, vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR: „V době, kdy veřejné rozpočty čelí tlaku a znovu rostou nejistoty spojené s cenami energií a vývojem ve světě, je klíčové hledat stabilní zdroje financování. Tato studie ukazuje, že nadměrné zisky v energetice jsou jednou z cest, jak tyto prostředky získat a vrátit je zpět společnosti. Aktuální je to zvlášť nyní, kdy v souvislosti s útokem USA a Izraele na Írán výrazným způsobem rostou ceny ropy a plynu, což opět odnesou především domácnosti, kdežto energetické a fosilní společnosti na tom vydělají“ říká Jaroslav Bican z Greenpeace Česká republika.”

Miroslav Palanský, spoluautor studie: „Ve studii analyzujeme windfall daň zavedenou během energetické krize v letech 2022–2023 a ukazujeme, že velká část potenciálních příjmů zůstala nevybraná. Firmy reagovaly zejména přesouváním zisků do zemí, kde daň zavedena nebyla, což výrazně snížilo efektivitu tohoto nástroje.“

Studie uvádí, že energetické firmy v EU dosáhly v letech 2022–2023 nadměrných zisků přes 223 mld. eur, státy ale vybraly jen zhruba třetinu možných příjmů. Celkově se mělo při minimální sazbě 33 % vybrat přibližně 73,8 mld. eur, ve skutečnosti se však vybralo jen asi 26,1 mld. eur. Studie zároveň ukazuje, že některé země dokázaly očekávání naplnit lépe, než jiné. Například Itálie a Rumunsko patří mezi státy, kde skutečně vybraný výnos odpovídal větší části odhadovaného potenciálu, zatímco velké ekonomiky jako Německo, Francie nebo Španělsko vybraly jen malou část toho, co bylo možné. To ukazuje, že nízký výnos není nevyhnutelný, ale závisí na nastavení pravidel a schopnosti omezit daňové úniky.

V České republice studie odhaduje potenciální výnos windfall daně v řádu několika miliard eur, přičemž skutečně vybraný výnos byl o něco nižší než tento potenciál. Studie uvádí například skupinu EPH Daniela Křetínského, která v reakci na českou windfall daň přesunula část aktivit a zisků do Švýcarska, takže velká část výběru zůstala na bedrech státní skupiny ČEZ, zatímco soukromé skupiny přispěly méně. 

Autoři doprovodných textů zároveň upozorňují na širší dopady současného nastavení.

Tomáš Protivínský, ekonom, IDEA při CERGE-EI: „Energetická transformace k nízkoemisním zdrojům a k úsporám je klíčová pro řešení klimatické změny i pro energetickou soběstačnost. Uplatnění principu „znečišťovatel platí“ je nejefektivnější cesta, jak tuto transformaci podpořit, a již dnes ho naplňují fungující evropské emisní povolenky. Vyhýbání se placení daní nadnárodních firem připravuje veřejné rozpočty o 4-10 % potenciálních příjmů. Lepší mezinárodní koordinace zaváděných daní a transparentnější vykazování jsou nezbytné nejen v době energetické krize.”

Jedním z hlavních závěrů kulatého stolu bylo, že klíčovou bariérou pro naplnění potenciálu windfall tax, ale i tvorbu dalších úspěšných daňových nástrojů je nedostatečná transparentnost daňového chování velkých korporací jako tomu bylo v případě nedávné energetické krize. Shoda panovala i na tom, že systém emisních povolenek zůstává hlavním nástrojem pro naplňování principu znečišťovatel platí. 

Materiály ke stažení: 

Fotografie z kulatého stolu
Graficky zpracované hlavní zjištění studie