Komplex hnědouhelného dolu a elektrárny Turów znečišťuje křišťálově čistou vodu místní řeky způsobem, který porušuje polské i evropské právo. Horská říčka se na pouhých 10 kilometrech mění v odpadní stoku plnou nežádoucích chemických látek, které pocházejí z těžby a spalování uhlí.
Do Lužické Nisy se vlévá řeka, která se na české straně jmenuje Oleška a v Polsku Miedzianka. Pramení na Liberecku v kopcích mezi Raspenavou a Oldřichovem v Hájích, protéká Dětřichovem a protíná česko-polskou hranici v Heřmanicích/Markocicích. Poté vtéká do polského města Bogatynie, v němž žije 17 tisíc lidí a u něhož se nachází komplex hnědouhelného dolu a elektrárny Turów.

Na české straně vypadá řeka Oleška jako typický horský potok s křišťálově čistou vodou, a tento charakter si zachovává i prvních několik kilometrů na polské straně. U ústí do Lužické Nisy však připomíná průmyslové odpadní vody, a to už na první pohled.
Experti spolupracující s polskou pobočkou Greenpeace zkoumali kvalitu vody v Olešce/Miedziance se zaměřením na elektrickou vodivost při 20 stupních Celsia. Tento fyzikálně-chemický parametr odráží salinitu, tj. celkový obsah iontů v roztoku, a je jedním z hlavních faktorů určujících ekologický stav řek. Výsledky studie byly šokující, protože mezi česko-polskou hranicí a ústím řeky do Lužické Nisy se elektrická vodivost zvýšila šestinásobně: ze 196 µS/cm na 1207 µS/cm (mikrosiemensů na centimetr).
Místo | naměřené hodnoty |
Dětřichov (CZ) | 130 µS/cm |
Heřmanice/Markocice (CZ-PL hranice) | 196 µS/cm |
Bogatynia (PL), ul. Turowska nad ústím potoka Ślad | 232 µS/cm |
Bogatynia (PL), ul. Turowska pod ústím potoka Ślad: Turowny (u obce Turowny), v blízkosti řeky Turowny (u obce Turowny) | 393 µS/cm |
Bogatynia (PL), ul. Górników Turowa | 683 µS/cm |
Bogatynia-Trzciniec Dolny (PL), u ústí do Lužické Nisy | 1207 µS/cm |
S ohledem na platné polské normy (dvě třídy jakosti vody) odpovídala voda v řece Olešce/Miedziance první třídě (s naměřenými hodnotami pod 340 µS/cm) od pramene po státní hranici a dále během prvních několika kilometrů na polském území až po místo, kde do řeky ústí potok Ślad. O něco dále po proudu u ústí do Lužické Nisy pak voda v řece neodpovídala ani druhé třídě, protože překračovala příslušnou mezní hodnotu 450 µS/cm téměř trojnásobně. K neobvyklé změně v kvalitě vody přitom došlo pouze na vzdálenosti asi 10 kilometrů.

Důvod tak masivního zhoršení kvality vody je zřejmý: přítok podzemních vod čerpaných z dolu Turów, které se vypouštějí přímo do potoka Ślad a které proudí i do Miedzianky, a o několik kilometrů níže po proudu řeky přítok průmyslových odpadních vod z elektrárny Turów. Oba typy odpadních vod se vyznačují vysokým obsahem chloridových (Cl–) a síranových (SO42-) iontů. Právě jejich vysoká salinita je příčinou zvýšené elektrické vodivosti.
Situace, kdy Miedzianka kvůli vypouštění odpadních vod z dolu a elektrárny Turów neodpovídá ani druhé třídě jakosti řeky, je v rozporu s polskými zákony i s rámcovou směrnicí EU o vodě. Je to příklad toho, jak těžba a spalování hnědého uhlí ničí životní prostředí – a to nejen klima, ovzduší nebo zásoby podzemních vod, ale jak také nepřijatelným způsobem znečišťuje povrchové vody.
Leszek Pazderski je ekologický expert Greenpeace Polsko.
Diskuse
Ano