Znovu se schyluje k povolení plošné aplikace prudkých jedů určených ke trávení hrabošů. Tyto přípravky jsou však velmi nebezpečné i pro další zvířata. Opakuje se tak scénář z let 2019 a 2020, kdy bylo rozhazování Stutoxu II krátkodobě povoleno a vedle hrabošů byla otrávena volně žijící zvířata, včetně chráněných druhů. Situace je letos o to závažnější, že vrcholní představitelé rozhodných ministerstev mají vazby na různé zájmové skupiny a ve svých veřejných vyjádřeních zpochybňují potřebu ochrany přírody.
Ministerstvo zemědělství se společně s Ministerstvem životního prostředí koncem března domluvilo na společném vypracování podmínek pro plošnou aplikaci přípravků na hubení hraboše. Krátce nato vydal Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), podřízený Ministerstvu zemědělství, rozhodnutí, kterým povoluje použití zvýšených dávek přípravků Stutox II a Ratron GW proti hrabošům do nor. Jde o silné jedy používané proti hlodavcům, nicméně otrava hrozí i dalším živočichům – hlavně menším býložravcům a přirozeným predátorům hrabošů.
Výrobce přitom uvádí, že jedy mají být aplikovány přímo do nor právě proto, aby se minimalizovalo riziko otravy jiných zvířat. Hrozí nejen přímé otravy po pozření granulí, ale i sekundární otravy po konzumaci přiotrávených nebo uhynulých hrabošů. Ne všichni hraboši totiž hynou v norách. Sám ÚKZÚZ připouští, že minimálně třetina jich umírá na povrchu, kde se stává snadnou kořistí predátorů.
Úbytek dravců, sov a dalších predátorů přitom problém dále prohlubuje. Jeden dravec dokáže ročně ulovit tisíce hrabošů. Na rozdíl od hrabošů, kteří se množí velmi rychle, mají draví ptáci zpravidla jen jedno hnízdění ročně a jejich populace se proto obnovují výrazně pomaleji.
Jaká další zvířata jsou v ohrožení ?
Nejohroženější jsou volně žijící zvířata a nejvíce bohužel přirození nepřátelé hrabošů – poštolky, káňata, sovy, čápi, volavky, lasičky, kuny, ale i lišky. Těmto druhům zvířat hrozí smrt v důsledku konzumace otrávených hrabošů. Během let 2019 a 2020 došlo k potvrzení několika případů otrav způsobených Stutox II jak čápů, tak i káněte, které dokládají, že dopady plošné aplikace jedu se projevují i na necílové organismy. Doložené jsou otravy i zajíců a bažantů, kteří se otrávili přímo pozřením granulí jedu. Vzhledem k absenci systematického a plošného sledování úhynů necílových organismů lze předpokládat, že skutečný rozsah otrav byl výrazně vyšší než to, kolik bylo oficiálně doloženo. Potenciálně hrozí i smrt domácích mazlíčků, a to psů a koček, kteří jsou častými lovci hrabošů.
Kdo o způsobu aplikace jedu rozhoduje?
Finální podobu podmínek plošné aplikace řeší Ministerstvo zemědělství společně s Ministerstvem životního prostředí. Je velmi znepokojující, že do diskuze o podobě podmínek nebyla přizvána ani Agentura ochrany přírody ČR, ani žádní odborníci nebo organizace věnující se ochraně přírody – zejména pak Český svaz ochránců přírody či Česká ornitologická společnost, které se dané problematice dlouhodobě a odborně věnují. Ministerstvo zemědělství naopak vede člověk s úzkými vazbami na velké zemědělské koncerny, které dlouhodobě vystupují proti jakýmkoliv snahám o zlepšení ochrany přírody i půdy. Na Ministerstvu životního prostředí, jehož prvořadým úkolem by měla být ochrana přírody, sedí zástupce strany, které je skutečná ochrana naší přírody trnem v oku.
Kde leží skutečný problém?
Zemědělská krajina v České republice je dnes extrémně zjednodušená. Obrovská pole o desítkách až stovkách hektarů, ve kterých chybí meze, remízky, aleje nebo mokřady, vytvářejí ideální podmínky pro přemnožení hrabošů a zároveň ničí prostředí pro jejich přirozené predátory.
Právě velikost polí přitom podle loňské studie přímo souvisí s hustotou populace hrabošů. Jejich početnost výrazně klesá u polí menších než deset hektarů. Současný model intenzivního zemědělství ale podobné úpravy krajiny dlouhodobě odmítá. Místo řešení příčin se tak znovu sahá po jedu.
Chráníme úrodu nebo status quo?
Hlavním argumentem pro používání Stutoxu II je ochrana zemědělské produkce. Hraboší kalamity skutečně mohou způsobit velké škody na polích. Otázkou ale je, zda bojujeme proti samotným hrabošům nebo proti důsledkům dlouhodobě nefunkčního způsobu hospodaření v krajině.
Data z dlouhodobého monitoringu ukazují, že populačním výkyvům hrabošů se nelze úplně vyhnout. V pestré a zdravé krajině jsou však regulovány predátory a přirozenou rovnováhou ekosystému. Tam, kde tato rovnováha chybí, dochází ke kalamitám.
Používání jedů představuje krátkodobé řešení, které dlouhodobě oslabuje populace přirozených nepřátel hrabošů a problém dále prohlubuje.
Kam směřujeme?
Rozhodnutí o plošném použití Stutoxu II není jen technickým opatřením proti škůdcům. Je to rozhodnutí o tom, jakou krajinu chceme mít. Zda krajina je závislou na chemických zásazích nebo stabilní ekosystém schopný fungovat přirozeně.
Plošné nasazení jedů vytváří začarovaný kruh: méně predátorů znamená více hrabošů, více hrabošů vede k většímu používání jedů a další chemické zásahy dál oslabují populace predátorů.
Existují přitom i jiná řešení — podpora dravců, instalace hnízdních budek a berliček nebo obnova krajinných prvků. Tyto kroky vyžadují čas a systémovou změnu, ale na rozdíl od plošného trávení vedou k dlouhodobě stabilnější krajině.
