29. května 2020 došlo na nejsevernějším výběžku asijského kontinentu, ruském poloostrově Tajmyr v Arktidě, k závažné ropné nehodě. V továrně společnosti Norilsk Nickel Group praskla nádrž s naftou a explodovalo auto, stojící od ní asi 200 metrů. Do řek ústících do jezera Pjasino – důležitého pro místní rybolov i jako zásobárna pitné vody – se kvůli tomu rozlilo 20 000 tun ropy. 

Celé znečištěné území je podle odhadů velké až 20 kilometrů, protože značná část ropných látek se vsákla také do půdy a pronikla i plovoucími zábranami, které měly znečištění zabránit. Hlavní škody byly způsobeny především na řekách Ambarnaja a Daldykan. Jejich čištění může podle úředníků i enviromentalistů trvat až deset let. Průmyslové město Norilsk a celý Krasnojarský kraj, kde se nachází poloostrov Tajmyr, vyhlásili kvůli ekologickým důsledkům nehody stav nouze. 

Lokální havárie s globálním významem

Pro představu o jak závažnou havárii šlo si řekněme pár čísel. Tloušťka paliva na hladině řeky, proudící směrem k moři, dosahovala 20 centimetrů. Znečištění tak bylo až deset tisíckrát vyšší než je standardní úroveň. Greenpeace odhaduje, že ekonomické škody způsobené únikem ropy do povodí řeky a do místního prostředí budou nejméně 45 miliard rublů, ale odborníci na vodní hospodářství operují ještě vyšší částkou 107 miliard rublů.

I když je havárie v českých médiích označována jako lokální, kvůli velikosti je možné ji srovnat například s nehodou tankeru Exxon Valdez, ke které došlo při pobřeží Aljašky před třiceti lety. Její následky lze stále pozorovat i přesto, že náklady na odstranění nehody a odškodnění přišlo společnost, která za ní mohla, na víc než 6 miliard dolarů. 

O výjimečnosti “norilské katastrofy” také svědčí fakt, že okamžitě začaly jednat jinak laxní ruské úřady, které zatkly ředitele továrny spolu s hlavním inženýrem a jeho zástupcem. Vyšetřovatelé je obvinili z toho, že nezajistili výměnu nádrže, o kterou bylo požádáno již v roce 2018. Za porušení pravidel ochrany životního prostředí jim hrozí trest odnětí svobody až na pět let.

Havárie bude mít pravděpodobně také vážné důsledky pro celý ruský ropný průmysl v Arktidě. Úřady, které na něj dohlížejí už ohlásily plány na revizi ropných nádrží v celém regionu.

Klimatická změna byla viníkem, ale ne tím hlavním

Rozruch vzbudila i reakce vlastníka továrny, společnosti Norilsk Nickel Group, která je předním světovým výrobcem niklu, platiny a paladia. Ta sice oznámila, že zaplatí vyčištění postižené oblasti (náklady přitom odhadla na deset miliard rublů), zároveň odmítla odpovědnost za havárii. Tu podle ní způsobilo tání permafrostu v důsledku klimatické změny. Posuny půdy pak způsobily explozi skladovacího zařízení a vedly k úniku nafty. 

Je to pokus svést selhání v oblastech rizikového managmentu a ekologické bezpečnosti, na módní téma změny klimat.

Proti této interpretaci se však postavily enviromentální organizace. Ty sice nepochybují o tom, že oteplování zemského povrchu způsobené klimatickou změnou zapříčinilo tání permafrostu, tato rizika pro arktickou infrastrukturu však byla dlouhodobě veřejně známá a společnost je mohla řešit o měsíce i roky dříve investicemi do bezpečnějšího zpracování ropy. „Je to pokus svést selhání Norilsk Nickel v oblastech rizikového managmentu a ekologické bezpečnosti, na módní téma změny klimatu,“ řekl Alexej Knižnikov z World Wildlife Federation pro britský list Guardian.

Podle enviromentalistů jsou totiž ruské továrny dlouhodobě podfinancované a jejich majitelé často nedodržují ani zákony v oblasti ochrany zaměstnanců, ani ty které se týkají oblasti životního prostředí. Krizi a chaos způsobené epidemií koronaviru navíc jejich majitelé zneužívají k dalšímu oslabování ruské legislativy v této oblasti, pomocí i v českém kontextu známých výjimek. Ekologické organizace naopak vládu vyzvaly, aby změnila federální zákony a definovala jasnou odpovědnost za ekologické katastrofy. Jsme přesvědčení, že balíček obnovy ruského hospodářství po epidemii koronaviru musí být založen na klimatické vizi a ekologických technologiích, což je jediný způsob, jak zabránit ekologickým katastrofám, podobným úniku ropy na poloostrově Tajmyr.