Všichni známe havárie tankerů, ropných plošin i úniky ropy, které zamořily obrovské plochy oceánů a pobřeží a proměnily oblasti kdysi bohaté na mořský život v mrtvé zóny. Těžba ropy z mořského dna probíhá už mnoho desítek let a za tu dobu způsobila řadu ekologických katastrof. Jenže v době, kdy se s mořskou těžbou ropy začínalo, téměř nikdo neviděl do budoucnosti a proti riskantnímu způsobu dobývání ropy z mořského dna neexistoval žádný velký odpor. Nyní se o slovo hlásí nové průmyslové odvětví, které může mít na životní prostředí podobně destruktivní vliv – hlubokomořská těžba nerostů přímo ze dna oceánů. Ale tentokrát jsme tu my a můžeme tohle šílenství zarazit ještě dřív, než začne.
O možnostech hlubokomořské těžby se vážně přemýšlí už od 70. let minulého století. Od té doby probíhá více či méně intenzivní výzkum, jakým způsobem by se daly vzácné kovy ze dna získávat. Zatím však neexistuje žádný způsob komerční těžby nerostů ve velkých objemech, který by byl šetrný k životnímu prostředí. Přesto chtějí některé těžební korporace prosadit možnost povolení hlubokomořské těžby již během letošního zasedání Mezinárodního úřadu pro mořské dno, jehož zástupci se nyní schází v jamajském Kingstonu. K jednacímu stolu se pak vrátí v červenci, kdy se může rozhodnout o budoucnosti mořského dna na dlouhé roky. Buď chamtivé korporace dosáhnou svého a prosadí si možnost hlubokomořské těžby prakticky bez omezení, nebo se nám podaří prosadit zákaz komerční hlubokomořské těžby nerostů, nebo v prvním kroku alespoň její časově omezené moratorium.
Nedávno se nám podařilo na půdě OSN prosadit přelomovou dohodu o ochraně oceánů, v rámci níž by měla vzniknout síť mořských rezervací na 30 % rozlohy volných moří. Teď máme šanci udělat pro ochranu oceánů další věc – zastavit hlubokomořskou těžbu. Nejsme v tom sami. Mezi velkými a známými technologickými firmami i mezi světovými státy se již objevují hlasy volající po odmítnutí zahájení hlubokomořské těžby.
Hlubiny oceánů nejsou stále ještě pořádně probádané. Víme ale, že místní ekosystémy jsou centrem ohromné přírodní rozmanitosti a že si nemůžeme dovolit o ně přijít. Vždyť mořské dno je kolébkou veškerého života na naší planetě.
Některé firmy ale chtějí těžit kovy a vzácné zeminy z mořského dna v hloubkách až 5 000 metrů pomocí monstrózních destruktivních strojů. Vědecká komunita zahájení těžby odmítá. Kvůli hlubinné těžbě by mohly vyhynout desítky druhů . Hluk strojů by také ohrožoval zdraví desítek druhů velryb. V hledáčku těžebních firem jsou přitom i unikátní lokality jako hydrotermální průduchy, podmořské hory či hlubokomořské plošiny. Gigantické stroje mají podle současných plánů nabírat, bagrovat nebo vyřezávat ložiska přímo z místních ekosystémů. A jako by to nestačilo – odpad z této těžby chtějí v podobě sedimentů a úlomků vracet zpět do vody, a tím ohrožovat mořský život.
V jednání, zda začne nebo nezačne destrukce mořského dna, hraje důležitou úlohu i Česko, respektive Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má v Mezinárodním úřadu pro mořské dno svého zástupce. Proto jsme spustili výzvu, která požaduje, aby se ministr Jozef Síkela a jeho podřízení postavili na stranu ochrany oceánů a v tuto chvíli destruktivní těžbu na možském dně ve velkých hloubkách odmítli.