Ekologičtí aktivisté prý běhají po úřadech a komplikují život provozovatelům elektráren, kteří se snaží snížit emise. Jenže je to úplně naopak. To provozovatelé elektráren běhají po úřadech a žádají si o výjimky, aby emise nemuseli snižovat.

Petr Dušek, PR manažer uhelného byznysu kontroverzního miliardáře Pavla Tykače, napsal článek “Zatímco elektrárny úspěšně řeší rtuť, aktivisté běhají po úřadech a soudech”, kde na sebe navršil spoustu více či méně zábavných tvrzení. V titulku nařknul ekologické organizace, že běhají po úřadech a soudech a napadají emisní výjimky, které provozovatelé uhelných elektráren získali. Jenže logicky – kdyby provozovatelé uhelných elektráren předtím neběhali po úřadech, aby si ty emisní výjimky zajistili, nemohli by se proti nim aktivisté – včetně mě – nijak vymezovat. A nejvíc absurdní je, že zatímco PR manažer obviňuje ekologické aktivisty z běhání po úřadech, jeho zaměstnavatel, který provozuje elektrárnu Počerady, v tu samou chvíli běhá po úřadech a žádá si o prodloužení výjimky.

Elektrárna Počerady dostala od úřadů výjimku na emise toxické rtuti, protože je provozovatel přesvědčil, že potřebuje více času na instalaci nezbytných filtrů. Slíbil, že emise na dvou blocích sníží do konce letošního června, na jednom bloku do konce letošního roku a na zbývajících dvou do poloviny roku příštího. Na dvou blocích mu již výjimka vypršela, přesto emise nesnížil a nyní porušuje zákon, protože neodstavil dva bloky, které odstavit měl, a překračuje tak emisní limity.

Ve svém původním článku jsem poukazoval na absurditu takového počínání tím, že jsem provozovatele uhelné elektrárny přirovnal k člověku, který přijede se svým autem na STK na měření emisí, kde se zjistí, že jich vypouští více, než dovoluje zákon, a přesto se rozhodne se svým autem jezdit dál nezákonně i bez úředního povolení. Podle Duška jsou však emisní limity příliš přísné, a proto si člověk na STK musí zažádat o výjimku (opravdu? STK přece žádné výjimky lidem nerozdává) do doby, než si “našetří na nový vůz” a během trvání výjimky “střádá korunku ke korunce”. To je v případě provozovatele uhelné elektrárny obzvláště zábavná představa. 

Brambora k bramboře a Uno je na dvoře

Uhlobaron Pavel Tykač střádal “korunku ke korunce” a jen během energetické krize, kdy spousta z nás měla kvůli drahým energiím velké problémy, nakonec nastřádal téměř 100 miliard “korunek”. To sice nevystačí ani na blok nové jaderné elektrárny, protože ta je brutálně drahá, ale určitě to stačí na víc paroplynových elektráren, než vůbec Česko potřebuje, nebo na obrovské množství instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích, kterého nyní potřebujeme hodně. Přesto do elektrárny Počerady Tykač neinvestoval a je otázka, zda do ní ještě něco investovat chce, když tvrdí, že ji stejně brzy zavře, pokud na její provoz nedostane nějakou formu podpory od státu.

Podle Duška je problém i v tom, že filtry na zachytávání rtuti v podstatě neexistují, byť tedy jedním dechem vyjmenovává hned několik technologií, které mohou provozovatelé k zachytávání rtuti používat. Emisní limity pro velké znečišťovatele, do nichž patří i uhelné elektrárny, byly schváleny v roce 2017 a odvozovaly se od tzv. nejlepších dostupných technik (BAT – Best Available Techniques). Takže už v té době byly v praxi odzkoušené a fungující technologie, kterými se retrofitované staré uhelné elektrárny byly schopné dostat pod emisní limity pro rtuť. Patří mezi ně – jak sám Dušek píše – vstřikování aktivního uhlí a dalších sorbentů, či látkové filtry. Sami provozovatelé tyto technologie buď nainstalovali ještě před rokem 2021, kdy emisní limity vstoupily v platnost, nebo získali výjimky do doby, než tak učiní. Nebo se rozhodli do elektráren už neinvestovat a dostali výjimku na dožití s výrazně omezeným provozem, kdy celkové množství vypouštěných emisí nesmí přesáhnout množství, které by elektrárna vypustila, kdyby limity plnila – a když je elektrárna vyčerpá, musí se zavřít. To je případ elektrárny Prunéřov II, na kterou se Dušek ve svém textu odkazuje. A to je mimochodem jeden ze scénářů, který ekologické organizace navrhují i pro případné prodloužení výjimky elektrárny Počerady.

Nejhorší je porušování zákona

Provozovatel elektrárny Počerady ještě donedávna tvrdil, že filtry nainstaluje včas. Když elektrárnu přebíral od firmy ČEZ v roce 2020, tedy o tři roky dříve, než bylo původně dohodnuto, říkal, že je to právě proto, aby na ní mohl rychleji nainstalovat filtry a aby plnila emisní limity. 

Největší problém elektrárny Počerady však v současnosti není v tom, že provozovatel dosud nenainstaloval filtry, aby snížil emise, ale to, že elektrárnu provozuje dál v rozporu se zákonem. A místo toho, aby projevil trošku elementární slušnosti a přestal tímhle flagrantním způsobem porušovat zákon, tvrdí, že to vůbec nevadí. A zároveň jeho PR manažer kritizuje ekologické aktivisty, kteří na porušování zákona upozorňují.

Vyšlo na platformě Seznam Médium.