Klima se měnilo, mění a měnit bude. Co se ale děje nyní? Je to poprvé v historii planety, kdy člověk mění klima na globální úrovni a z dlouhodobého hlediska ohrožuje život vlastní i životy ostatních druhů na planetě. A na rozdíl od předchozích změn, tato změna je bezprecedentně rychlá.

Současná klimatická krize vznikla kvůli změně chemického složení atmosféry, kterou způsobuje člověk spalováním fosilních paliv.

Co to přesně znamená? 

Naše civilizace je závislá na fosilních palivech: ropě, uhlí a plynu. Energii z fosilních paliv uvolňujeme spalováním, při kterém krom energie (tepla) vzniká především vodní pára a oxid uhličitý. A je to právě skleníkový plyn CO2 (oxid uhličitý), který je mezi skleníkovými plyny nejdůležitějším hybatelem současné klimatické změny. Spalováním fosilních paliv se do atmosféry dostává fosilní uhlík, který byl milióny let uložen v podzemí a narušuje se tím rovnováha uhlíkového cyklu a narůstají koncentrace CO2 v atmosféře. Od začátku průmyslové revoluce (spalování fosilních paliv v průmyslovém měřítku), tedy za posledních zhruba 150 let, jsme jeho koncentraci dokázali zvednout z cca 280 ppm na současných 420 ppm (ppm = částice na jeden milión). Tedy zhruba o 50 %.

Proč je důležité, že je CO2 skleníkový plyn? 

Skleníkové plyny zachytávají část tepla, kterému nedovolí svou energii vyzářit do vesmíru. Teplo se zachytí a ohřeje zemskou atmosféru. Skleníkové plyny jsou klíčové pro udržení života na Zemi, bez nich by teplota byla asi o 33 °C nižší než v současnosti – tedy zhruba -18 °C. Nejdůležitějším ze skleníkových plynů je vodní pára. Ačkoli má nejsilnější skleníkový efekt, je pro klimatickou změnu ale zásadní množství CO2 v atmosféře.  Proč tomu tak je? Důvodů je několik. 

  1. Vliv vodní páry v atmosféře je velmi krátký. V průměru každá vypařená molekula vody spadne za devět dnů ve formě srážek. Nemůže se tedy podílet na dlouhodobém růstu globální průměrné teploty.
  2. Množství vodních par v atmosféře je definováno teplotou. Vyšší teplota znamená vyšší výpar a více vodní páry. Vodní pára je tak pozitivní zpětnou vazbou provázána s koncentracemi dalších skleníkových plynů (především CO2). Ohřejeme li atmosféru zvýšením koncentrace CO2, zvýší se výpar vody, což vede k dalšímu nárůstu teplot. 
  3. CO2 není sice „nejsilnější“ skleníkový plyn, ale má největší koncentraci. Například metan (CH4) se měří na úrovní ppb (particles per billion – 1 × 10−9 ), CO2 se měří na úrovni ppm (particles per milion – 2 × 10−6)
  4. Průměrná doba, po kterou jedna molekula CO2 zůstává v atmosféře stovky až tisíc let. Ve srovnání s vodní párou se jedná o velmi dlouhou periodu. 

Proč mluvíme o klimatické krizi?

Čeho jsme dnes svědky není první klimatická změna, kterou náš druh prochází. Tato změna je ale pro naši přírodu i lidskou společnost na rozdíl od těch předchozích velmi rychlá. Velikost změny a její rychlost prakticky znemožňují přirozenou adaptaci rostlin i živočichů. Což je ještě ztíženo naším využíváním přírodních zdrojů a krajiny. 

Průměrná teplota v České republice od roku 1960 vzrostla o +2 °C. ČR se otepluje zhruba 2x rychleji, než roste průměrná globální teplota.

A pro současných skoro á miliard lidí představuje riziko na několika úrovních. Několik tisíc let stabilní počasí, na kterém jsme postavili naše zemědělství, se začíná měnit, vyšší teplota atmosféry přináší více extrémního počasí, což znamená jediné – nestabilitu výnosů rostlin, na kterých jsme závislí. A změna distribuce vodních srážek je samozřejmě spojena s rizikem nedostatku vody. 

Oteplení oceánů přináší zvedání mořské hladiny, které, bude li pokračovat, zasolí zemědělskou půdu a vyžene obyvatele pobřeží do vnitrozemí. Nemluvě o negativním vlivu klimatické změny na environmentální stabilitu oceánu. Zvýšení teploty a snížení pH oceánu v důsledku vyšší koncentrace CO2 v atmosféře již zničilo velkou část korálových útesů, na kterých je potravinově závislá část lidské populace.

Důsledky klimatické změny se dotýkají všech oborů lidské činnosti a mnohem více negativně dopade na chudé lidi a chudé země, které nemají prostředky se přizpůsobit. Uvedený výčet je jen drobným nahlédnutím do komplexních dopadů zvyšující se globální průměrné teploty na naší planetu. A právě proto mluvíme o klimatické krizi.

Můžeme s tím něco dělat?

Některým dopadům klimatické krize se již nevyhneme. Globální průměrná teplota již vzrostla minimálně o 1°C. Vlak klimatické změny jsme již dali do pohybu. Nedokážeme jej zastavit za měsíc, ani za rok. Co ale dokážeme, je rozjetý vlak zpomalit, jeho trasu odklonit od těch nejhorších predikcí vývoje a vrátit tam kam patří. 

K Pařížské úmluvě se přihlásilo 195 zemí světa, souhlasily, že celosvětové emise skleníkových plynů musí nejpozději v roce 2020 přestat stoupat a co nejrychleji klesnout až na nulu v druhé polovině století. 

Jedním z nejefektivnějších řešení je zbavit se naší závislosti na fosilních palivech. Cílem České vlády je konec uhlí v roce 2033, EU se zavázala dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050. Tato vize uhlíkově neutrální Evropy má důležitý mezikrok – snížit emise CO2 do roku 2030 o 55 %. Plán získal název #FitFor55 (Připraven na 55% snížení emisí.) a právě se začíná realizovat.

Na účinnou transformaci našeho energetického systému je třeba začít u každého z nás, musíme ale začít společně. My sami, naši sousedé, naše firmy, naše státy. Musíme začít pracovat #SpoluProKlima