Můj praděda byl horník na Mostecku a zemřel na následky popálenin při důlním neštěstí. Narodil se sice do rodiny sedláka v jižních Čechách, ale protože nebyl prvorozený, neměl právo zdědit hospodářství. Musel si tedy živobytí hledat jinde a uhelný region byl tehdy zřejmá volba.
Jeho osud není ojedinělý. Ústecký, Karlovarský i Moravskoslezský kraj zažívaly díky rozmachu těžebního průmyslu hospodářský boom a přitáhly mnoho mladých mužů. Lákala je aura pokroku. Méně se mluvilo o odvrácené stránce úspěchu: o důlních neštěstích, o proměnách krajiny, o zpřetrhaných rodinných vazbách a špatném ovzduší. To se bralo jako nutná daň za úspěch.
Jenže doba se změnila. Význam těžby upadá a do povědomí se dostává právě ona „daň“. Naše uhelné regiony, kdysi chlouba státu, dnes vykazují nižší životní úroveň, vyšší nezaměstnanost, vyšší procento mladých, kteří zanechají školy před dokončením vzdělání, vyšší počet zadlužených a exekucí, kratší průměrnou délku života, horší ovzduší a výrazný odliv obyvatel. Zjednodušeně řečeno, dnes už by tam můj praděda nešel. Nejsou to oblasti, kam se chodí za lepším a za štěstím. Vytvořil se kolem nich sice romantický kult „drsné“ a „rázovité“ nátury, ale za takovou pověst si tyto regiony nic nekoupí.
Je tudíž skvělá zpráva, že jim teď podává pomocnou ruku Evropská unie. Vytváří pro ně Fond, ve kterém má být 10 miliard eur na řešení ekonomických a sociálních dopadů v důsledku krize covid-19. Dalších 7,5 miliardy eur pak má být k dispozici v rámci nového rozpočtu EU na období 2021 až 2027.
Tyhle peníze jsou určeny právě pro regiony, které zažívají podobné strasti jako ty tři naše zmíněné: jsou závislé na produkci a používání fosilních paliv a nutný odklon od nich s sebou ponese sociální a ekonomické dopady. Fond jim má pomoct s modernizací. A zmírnit prohlubující se propast mezi nimi a zbytkem země. EU od nich očekává odklon od uhlí včetně uzavírání dolů a elektráren, přechod na zelenější zdroje energie, rozvoj moderních odvětví průmyslu a služeb. Na Česku teď je, aby s regiony dohodla plány.
Příklady ze zahraničí (třeba z Velké Británie) ukazují, že tzv. revitalizace regionů funguje. Není to běh na krátkou trať, ale zato nevede do slepé uličky. Protože regiony, kam se dnes lidé stěhují za lepším, za štěstím a za prací a kam by dnes odešel i můj pradědeček, jsou zelené a digitální. O investicích do této transformace platí totéž, co se říká o stromech: „Nejlepší moment zasadit strom je před dvaceti lety, nebo teď.“ Peníze na to díky EU v každém případě jsou.