#ObnovitelnéZdroje #Ovzduší #ZměnaKlimatu

Spolu pro klima

Vyzvěte vládu, aby plnila Pařížskou dohodu. Společně můžeme věci změnit!

Jdu do toho

Firma ČEZ do konce roku 2019 nevyužila možnosti odstoupit od smlouvy na prodej největší české uhelné elektrárny Pavlu Tykačovi a jeho těžební společnosti Vršanská uhelná. Znamená to, že elektrárna přejde do rukou tohoto podnikatele – ale až 2. ledna 2024. ČEZ to dnes oznámil v tiskové zprávě.

Hnutí DUHA, Greenpeace a Limity jsme my považují rozhodnutí ČEZu za vrcholně nezodpovědné, neboť nový majitel se netají tím, že chce elektrárnu určenou k odstavení provozovat dlouhodobě (ideálně do vytěžení velkolomu Vršany po roce 2050). Elektrárna je přitom největší český zdroj skleníkového plynu oxidu uhličitého i toxické rtuti v ovzduší. Ekologické organizace budou nadále usilovat o její uzavření.

Elektrárna Počerady © (c) Greenpeace – Ibra Ibrahimovič

Pavel Tykač rozhodně ještě nemá vyhráno. Nyní bude potřebovat, aby mu ČEZ spolu s elektrárnou předal i platnou výjimku z emisních limitů, které začnou platit už v srpnu 2021 a elektrárna je zdaleka nesplňuje. Takovou výjimku se již rok nedaří získat první Tykačově elektrárně Chvaletice. V tomto kontextu je důležité, že Tykač nezískal elektrárnu už v roce 2017, lze totiž předpokládat, že by se snažil protlačit její dlouhodobý provoz už tehdy.

V roce 2020 má také padnout doporučení Uhelné komise ohledně data konce spalování uhlí a tempa jeho útlumu. Pokud má být doporučení vůbec relevantní, tak zastaralé elektrárny s nejnižší účinností (jako jsou Počerady či Chvaletice) musí být součástí rychlé vlny zavírání, už proto, že vyrábí elektřinu na vývoz.

Veřejnou výzvu proti prodeji a za uzavření elektrárny Počerady podepsalo téměř 13 000 lidí. A také 60 osobností ze severočeské i celostátní politiky, lékařství, vědy a umění, jako jsou bývalí premiéři Petr Pithart a Vladimír Špidla, čtyři bývalí ministři životního prostředí, senátorka a lékařka Alena Dernerová, starostka obce Dobroměřice poblíž Počerad Ivana Sihlovcová či ředitel Centra výzkumu globální změny AV ČR Prof. Michal V. Marek.

Jiří Koželouh, vedoucí energetického a klimatického programu Hnutí DUHA, řekl:
“Většinově státní ČEZ v rozporu se zájmem státu a veřejnosti předá největší uhelnou elektrárnu kontroverznímu podnikateli, který zájmy státu ignoruje ještě daleko více. Už vidím, jak si v ČEZu spočítají, o kolik snížili emise skleníkových plynů. Ve skutečnosti hrozí v režii Pavla Tykače spíše jejich zvyšování. Ale nemá zdaleka vyhráno. Změna majitele nic nemění na tom, že budeme usilovat o co nejdřívější uzavření elektrárny. Pokud by – jako plýtvavá a vyrábějící elektřinu pouze na vývoz – nespadla do první vlny zavírání elektráren v rámci doporučení Uhelné komise, bylo by to zcela absurdní. Stejně jako kdyby ji MŽP vydalo výjimku z nových evropských limitů pro ochranu zdraví.”   

Jan Rovenský, vedoucí klimatické a energetické kampaně Greenpeace ČR, řekl:
“Prohráli jsme bitvu, ale nikoliv válku. Vítězství, kterého Pavel Tykač dosáhl, se nakonec může velmi snadno ukázat vítězstvím Pyrrhovým. Aby mohl elektrárnu provozovat i po roce 2024, musel by nový vlastník Počerad splnit dvě nelehké podmínky současně: získat výjimku z nových limitů ochrany ovzduší nebo povolení k velké, komplikované a ekonomicky velice riskantní rekonstrukci elektrárny a zároveň zabránit tomu, aby o rychlém odstavení elektrárny mezitím rozhodla vládní uhelná komise. Je tedy možné, že uhlobaron Tykač v roce 2024 dostane za dvě miliardy, které ČEZu za elektrárnu zaplatí, jen hromadu bezcenného železa. Zajíc v pytli, kterého mu ČEZ prodal, je tak dost možná polomrtvý.”

Petra Jelínková z hnutí Limity jsme my, řekla:
“Vstupujeme do dekády, která bude naprosto zásadním obdobím, pokud chceme zmírnit postupující klimatickou krizi. Jediným skutečně zodpovědným, prozíravým a dlouhodobě výhodným krokem je špinavé uhelné elektrárny začít zavírat, a ne je prodávat uhlobaronům. Stát musí v této situaci jasně ukázat, že hodlá bránit zájmy a zdraví lidí – tedy že nebude udělovat výjimky z emisních limitů a zajistí co nejdříve spravedlivý přechod na bezuhlíkovou ekonomiku.”