Každé antarktické léto naklade samička drobné krunýřovky krilové tisíce jiker, které pomalu klesají až do kilometrové hloubky Jižního oceánu. Tam začne příběh dalšího ze stovek bilionů drobných korýšů, kteří dohromady vytváří hlavní součást antarktického krilu. Příběh, na kterém závisí přežití celých populací antarktických velryb, tučňáků či ryb. Jeho součástí můžete být i vy!

Po vylíhnutí se larva krunýřovky vrací k hladině, kde začne plnit svou nezastupitelnou roli pro antarktický ekosystém. Vydatně se krmí drobnými řasami, tedy organismy, které sluneční energii a rozpuštěný oxid uhličitý přemění na energii využitelnou pro další živočichy. Úlohou krunýřovky tak v podstatě není nic jiného než dopravit energii a uhlík (základní stavební kámen buněk) a živiny od řas a drobného zooplanktonu k živočichům na vyšším stupni potravního řetězce. Protože v Jižním ceánu podobných živočichů nežije příliš, je význam krunýřovky naprosto zásadní. Aby splnila svou úlohu v ekosystému, musí překonat mnoho nástrah. A musíme si přiznat, že ty nejvíce nebezpečné jsme jí nachystali my lidé.

:. Krunýřovka krilová (c) Greenpeace – Christian Åslund

Ani ne půlroční krunýřovka, která si během podzimu vytvořila dostatečné „tukové“ zásoby, si musí zajišťovat potravu i v zimě. Až 90 procent uhlíku v tělech mladých krunýřovek pochází z řas, které jsou na povrchu antarktického ledu. Jenže kvůli změně klimatu led rychle taje a zimní potravy pro krunýřovky ubývá. A to se krunýřovka snaží bojovat se změnou klimatu, co to jen jde! Antarktický kril totiž ročně absorbuje přibližně 0,26 procenta člověkem vyrobeného oxidu uhličitého.

I když krunýřovka najde v zimě dostatek potravy, přežije a dospěje, neznamená to, že se mohou živočichové (závislí na krunýřovce a krilu jako potravě) radovat. Stovky tisíc tun antarktického krilu totiž z vod Jižního oceánu každoročně doslova vysává několik málo speciálních rybářských lodí. Kril se proto místo potravy pro velryby a další druhy stává součástí krmiva v akvakultuře, doplňků stravy nebo žrádlem pro kočky a psy. Za vším stojí zvyšující se poptávka po rybí moučce a oleji, který je bohatý na nenasycené omega-3 mastné kyseliny. Destruktivní průmyslový rybolov vydrancoval naše oceány a náhrada lovu, tedy chov ryb (akvakultura), se v případě produkce masožravých druhů, především lososa, bez rybí moučky a oleje neobejde. Poptávka po těchto komoditách dramaticky stoupá, stejně tak cena. Jenže dostupnost tradičních zdrojů těchto komodit („tučných“ ryb, mezi které patří například ančoveta peruánská) klesá kvůli přelovení a klimatickým jevům jako El Niňo. Proto se rybářský průmysl poohlíží po jiných zdrojích a antarktický kril je pro něj volba číslo jedna. Další ránu krilu zasazuje farmaceutický a potravinářský průmysl, který nás neustále přesvědčuje, že bez doplňků stravy s „omega-3“ nebudeme zdraví.

Přitom ale stačí jen upravit náš jídelníček. I my totiž máme možnost volby a místo umělých doplňků můžeme naši stravu obohatit třeba o lněná semínka nebo ořechy, které mají vysoký obsah těchto látek. Pokud jíte ryby, preferujte lokální druhy ryb. Dobrou alternativou k mořským rybám je „omega-3“ kapr z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Tento kapr má díky speciální stravě obsah omega-3 nenasycených mastných kyselin srovnatelný s mořskými rybami.

Tento článek byl psaný pro magazín Greenpeace.

Kril je souhrnné označení pro malé mořské korýše žijící ve světových oceánech (především v polárním pásu). Slovo kril pochází z norštiny, kde označuje obsah žaludku ulovených velryb. Obecně se používají názvy antarktický kril, severský kril a tichomořský kril. Každý je charakteristický převažujícím druhem, antarktický kril se skládá z 85 druhů korýšů, převládajícím druhem je krunýřovka antarktická (Euphausia superba).

Nejnovější články

Close