Vyzvěte vládu, aby plnila Pařížskou dohodu. Společně můžeme věci změnit!

Jdu do toho

Naše země chřadne. Pole, na kterých pěstujeme potraviny, jsou jak troud, naše krajina ztrácí vodu, mizí potoky, ve kterých jsme se koupali jako děti, naše řeky nemají takovou sílu, jako mívaly. Naším souputníkem se v krajině stalo sucho. Za poslední desetiletí jsme prožili několik suchých epizod, čeští vědci dokonce letos mluví o největším suchu za posledních 500 let. 

Kdo a co za sucho může? Které jevy se podílí na jeho vzniku a co můžeme se suchem dělat my, naše města nebo přímo naši politici? Na všechny tyto otázky se budeme snažit odpovědět v tomto článku, který vychází ze studie českých vědců, kterou nechala zpracovat Agrární komora České republiky – „Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady a adaptace“. 

Co je vlastně sucho

Ačkoli sucho zná každý z nás, je relativně těžké jej přesně popsat. Jedná se o jev relativně nahodilý s různými projevy a dopady. Často jsou dopady sucha velmi rozdílné, a to i na místech, která nejsou příliš vzdálená. I přes nepříliš přesnou vědeckou definici ale máme každý představu, co sucho vlastně znamená – na zahradě nám chřadnou květiny, ve městě i v přírodě se zvedají oblaka prachu a půda je jako troud, lesy chrastí už při slabém větru a skomírající vegetace úpěnlivě čeká na déšť. 

Obecně lze sucho popsat jako nedostatek vláhy. Vědci rozlišují sucho do čtyř základních kategorií. (Srovnej případně s definicí sucha ČHMI.)

  • Meteorologické sucho – méně srážek, než je obvyklé za určité období (např. měsíc, rok, více let)  
  • Zemědělské sucho – nedostatek vláhy v půdě, který znemožňuje optimální růst a vývoj rostlin
  • Hydrologické sucho – pokles průtoku řek a hladin vodních ploch
  • Socioekonomické sucho – snížení dostupnosti vody pro občany a hospodářství (omezení průmyslu, lodní dopravy a další).

„Ve městě se tomu říká krásné počasí. Na venkově sucho.“

Valeriu Butulescu

Sucho v minulosti

Celistvé záznamy o počasí, tedy i o suchu, lze podrobně dokumentovat (na úrovni měsíců) na území ČR za posledních 500 let. Je zajímavé, že relativně náhlý nárůst dokumentárních záznamů lze přičíst obecně rostoucí vzdělanosti na začátku renesance, ale především vynálezu knihtisku. Ze záznamů vyplývá, že sucho se českým zemím rozhodně nevyhýbalo. 

Dvě velká sucha stojí za zmínku. Sucho roku 1540 je považován za vůbec nejsušší v historii měření, podobně výjimečné sucho nastalo i v roce 1616. Obě spojuje stejná příčina – nedostatek srážek a převládající teplé a slunečné počasí v jarních měsících, po kterém následovalo horké a suché léto.

Výskyt suchých roků v českých zemích od r. 1500 zmíněných v následujícím textu (červené kroužky) doplněný kolísáním průměrných ročních úhrnů srážek a průměrných ročních teplot v českých zemích. Srážky (zeleně) i teploty (červeně) před r. 1854 jsou rekonstruovány na základě dokumentárních pramenů a jsou vyjádřeny jako odchylky od průměru 1961–1990. Modře jsou znázorněny měřené srážky resp. teploty vzduchu.
ŽALUD, Zdeněk, Miroslav TRNKA a Petr HLAVINKA. Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady a adaptace. Praha: Agrární komora České republiky, 2019. ISBN 978-80-88351-02-3. str 7. obr. 1

Dopady suchých roků si v dnes dokážeme jen těžko představit. Špatné osení, nedostatek ovoce, neúroda obilnin, nedostatek sena a obecná drahota pravděpodobně nikoho nepřekvapí. Ale nedostatek vody vedl i k tomu, že přestaly pracovat mlýny. Sedláci tak museli mlít v několik desítek kilometrů vzdálených místech, museli proto trávit i několik týdnů na cestách, což se samozřejmě negativně promítlo do dalších polních prací v průběhu roku. Nedostatek vody vedl i k častějším požárům, ještě ztíženým tím, že prostě nebylo čím hasit. 

V posledních 500 letech je třeba zmínit relativně dlouhou epizodu bez velkého sucha na našem území. „Je zajímavé, že dokumentární prameny nezmiňují výrazně suchý rok v relativně dlouhém intervalu druhé poloviny 17. století, které zhruba odpovídá období tzv. Maunedrova minima sluneční aktivity (1645–1715). To bylo jednou z příčin relativně chladného a vlhkého podnebí typického pro jednu z fází tzv. malé doby ledové v českých zemích.“

Až do poloviny 19. století, kdy sucho začínají vysvětlovat vědci na základě fyzikálních příčin, převládají ve vysvětleních náboženské postoje – „zřetelná pokuta Boží“. I my se místo vztyčeného prstu božího budeme věnovat fyzikálním příčinám sucha.

Jaké příčiny sucha pozorujeme

Pokud příčiny sucha opravdu zjednodušíme, můžeme je popsat jako rovnici o dvou neznámých – kolik vody se na území, které hodnotíme, dostane a kolik vody se z území ztratí. Voda se může na území dostat buď formou srážek, což je nejčastější, nebo prostřednictvím řek. Ztráta vody je pak definována především odtokem, výparem a sublimací v případě sněhu. Dlouhodobá bilance těchto protikladů pak určí, zda bude na daném místě sucho, či nikoli. Pozorované příčiny sucha je ale dobré rozlišovat podrobněji. 

První a nejzásadnějším faktorem je klimatická změna. Růst průměrné globální teploty s sebou přináší změny, které se na území České republiky projevují několika fonémy. 

Roste teplota vzduchu. V zimních měsících ubývá počet dnů s teplotou pod nulou a zároveň narůstají maximální teploty vzduchu. V současnosti se vyskytuje 3x více letních dnů  s teplotou nad 25 °C a tropických dnů s teplotou nad 30 °C, než bylo obvyklé. Zároveň rostou kumulativní součty teplot. To znamená, že pokud srovnáme posledních několik let s dlouhodobým průměrem let 1961 až 2000,  jsou roky 2012 až 2018 (s výjimkou roku 2013) teplotně nadprůměrné. Růst teplot koresponduje s klesající oblačností a růstem množství dopadajícího slunečního svitu. Průměrná roční teploty je v současnosti vyšší o 1,8 °C, než byla v 70. letech. Důležitým faktorem je i úbytek dnů se sněhovou pokrývkou. Sněhová pokrývka dokáže mnohem lépe doplnit vláhu v půdním profilu a také podzemní vody než dešťové srážky. 

Zároveň pozorujeme, že roční úhrny srážek nevykazují statisticky významnou změnu a stagnují. Srážky sice mají velkou variabilitu mezi jednotlivými roky, ale dlouhodobý průměr je stále stejný. Jak vyplývá ze zprávy Ústavu výzkumu globální změny, v budoucích letech můžeme očekávat drobné zvýšení srážek během roku a to během zimy, jara a podzimu. V létě můžeme naopak očekávat vlny veder,  „což bude mít nepříznivý dopad… na výskyt sucha“. Zároveň platí, že modely pro vývoj srážek mají mnohem vyšší míru nejistoty než modely vývoje teplot. Mění se i rozložení srážek. Klesá počet dnů s nízkými srážkami a zvyšuje se počet dnů s vysokými srážkovými úhrny během krátkého časového úseku.

Důležitým faktorem při vývoji sucha jsou nejen atmosférické podmínky, ale i půda. Pokud je o půdu dobře pečováno, dokáže pojmout obrovské množství vody – kvalitní černozem zadrží až 360 l/m3 – a její význam v koloběhu vody je s nástupem klimatických extrémů stále zásadnější. Současné nakládání s půdou ale k využití potenciálu, který půda pro hospodaření s vodou a především pro prevenci sucha může mít, příliš nepřispívá.

„Často se však zapomíná na fakt, že půda by měla uživit i naše potomky a že není možné jenom z ní brát, ale je nutné též do ní investovat a hospodařit tak s vizí dlouhodobé udržitelnosti.“

Důležitých faktorů posledních několika desetiletí, které ovlivňují vývoj schopnosti půd podílet se na  hydrologickém cyklu, je několik. Zásadním způsobem jsme změnili fragmentaci krajiny ve prospěch větších půdních celků – ČR má jedny z největších dílů půdních bloků v EU, což ztěžuje ochranu především před vodní erozí. Zároveň je v současnosti z velké míry zpřetrhána vazba mezi vlastníkem půdy a hospodářem. Více jak 74% půdy je propachtováno, tedy není obhospodařováno majitelem pozemku. Omezením živočišné výroby jsme zpřetrhali přirozený koloběh živin v půdě, což se projevuje i v zákonitém snížení plochy víceletých pícnin. 

Vliv má i použití těžké techniky a technologické postupy, které spíše než přirozené procesy v půdě zvyšují jejich chemizaci. Svůj vliv na degradaci půd mají i nově zastavěné plochy, často na velmi kvalitních půdách. Ukázkovým případem nezvládnutí nakládání s vodou je nákupní a průmyslová zóna Čestlice u Prahy, kde vybetonovaná pole, zastavená postupně a bez smysluplného vodního managementu, dokáží i při nepříliš vysokých srážkách ohrozit povodňovou vlnou povodí Botiče dále po proudu. Retenční vodní kapacitu půdy ohrožují i samotné extrémy počasí, které zvyšují vodní a větrnou erozi. A nakonec, důležitým faktorem jsou i zemědělské meliorace, které jsou ale podrobně popsány v jiné části magazínu.

Predikce dopadů sucha a klimatické změny v ČR si můžete sami projít ve špičkových webových aplikacích českých vědců. Podrobnější popis najdete v článku: Špičkové aplikace českých vědců.

Co čekat v budoucnu

O vývoji sucha v české krajině musíme uvažovat jako o vztahu dvou klíčových meteorologických prvků, které mají na sucho vliv: teplota a srážky. Nejistotu budoucího vývoje navíc zvyšují dvě neznámé. První je vývoj emisních scénářů, tedy jak rychle a efektivně začneme snižovat emise skleníkových plynů. Druhým faktorem je zavádění adaptačních opatření v krajině. Hodnocení zavádění adaptačních opatření je relativně těžké odhadnout, u emisních scénářů je jistota vyšší. Vědci pracují s několika modely světové úrovně, které navíc vypočítávají vývoj pro různé emisní scénáře. Vývoj sucha je odrazem vývoje teploty. Není scénář, který by předpokládal, že teplota bude klesat. I pro blížící se první časové období (2030) jsou teploty výrazně vyšší. 

Proto, pokud do celé rovnice vložíme ještě stagnující srážky, je jasné, že pravděpodobnost sucha a suchých epizod se bude zvyšovat. Pro hodnocení sucha, především zemědělského, je důležité do úvahy zahrnout i rozložení srážek během roku. Vždyť rok s nadnormálními srážkami, ve kterém se vyskytly povodně, může ve skutečnosti být rokem se závažnými dopady sucha. A naopak pokud jsou srážky vhodně rozloženy, nemusí znamenat podnormálně srážkový rok výrazný problém v omezení produkční funkce krajiny a výnosů polních plodin. 

Řešení sucha je ve své podstatě velmi „jednoduché“. Stačí začít snižovat emise skleníkových plynů, které zvyšují globální průměrnou teplotu, tedy hlavní příčinu sucha. Omezení emisí je klíčový preventivní krok. Vzhledem k tomu, že i přes obrovské úsilí mnoha jedinců i organizací je takový úkol obtížný, je třeba začít pracovat na adaptačních opatření, která přizpůsobí naše hospodářství suchu, případně zmírní současné příčiny sucha. Jak sami autoři studie připomínají, adaptace má svoje hranice a pokud se nepodaří udržet celosvětový nárůst emisí skleníkových plynů pod kontrolou, může se stát, že se naši vnuci nebudou schopni adaptovat. 

Přehled adaptačních opatření na dopady klimatické změny v oblasti zemědělství

Převzato: ŽALUD, Zdeněk, Miroslav TRNKA a Petr HLAVINKA. Zemědělské sucho v České republice – vývoj, dopady a adaptace. Praha: Agrární komora České republiky, 2019. ISBN 978-80-88351-02-3. str. 115, tab. 5

Celou studii, kde najdete i mnoho dalších zajímavých informací si můžete přečíst zde.

Všechny články z aktuálního vydání

Také si říkáte, co můžete pro ochranu klimatu udělat vy sami? Připojte se k petici Spolu pro klima, která vyzývá českou vládu, aby začala efektivně a rychle řešit klimatickou krizi.